Světové drama 2. poloviny 20. století

Studio Y (Ypsilonka) v Liberci od r. 63, od r. 78 v Praze – dramatik a režisér Jan Šmíd – inspirace často v životních osudech složitých osobností čes. dějin a kultury.

Další divadla od 70. l.:

Ha-Divadlo (Hanácké divadlo) r. 74 Prostějov, od r.80 v Brně, hl osoba dramatik Arnošt Goldflam – slož. symbolika.

Činoherní studio v Ústí nad Labem – dramatikové: Karel Steigerwald, Alex Koenigsmark.

Sklep – od. 70. l. v Praze – programová nevážnost, experimentování, hl. osobnosti: Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Hanák, Tomáš Vorel v 80. – 90. l. tvoří s dalšími postmoderními scénami tzv. Pražskou pětku, působí i ve filmu.

Ivan Vyskočil (1929) – dramatik, prozaik, režisér, herec, absurdní a groteskní povídky a hry, nemyslí si, že život je absurdní, spíš odhaluje bohatý sortiment absurdnosti současného světa (podobně Havel), a to tak, že přísně logicky rozvíjí nějaký nesmyslný nápad, často důlež. roli má jazyk, nějaké ustálené spojení, jazyková komika, hra s jazykem. Typ intelektuálního spis., ale má blízko k člověku, příznak lidovosti – humor a osvobodivá oproštěnost (např. píše se Pepyk, protože rád polyvku).

Hry a muzikály: v 50. l. Kdyby tisíc klarinetů (i film), Faust, Markéta, služka a já (obě s J. Suchým). V 60.letech Křtiny v Hbřvích aneb Blbá hra, Cesta do Úbic - cestující vysazeni z vlaku, do čekárny, tam plno lidí se stejným osudem, zpoč. se bouří, pak už ne, zabydlí se tam, dělají si dobré oko u přednosty – těm nejsnaživějším říká Oldo a půjčuje jim čepici s kšiltem, dovíme se, že toto nádraží je vlastně Úbic, ti v čekárně to nevědí – téma vážné až mrazí, obaleno humorem. 80. léta Haprdáns neboli Hamlet princ dánský.

Povídky: v 60. letech Vždyť přece létat je tak snadné, Kosti, Malé hry aneb Maléry.

V 70.l. Ivan Vyskočil a jiné povídky

DALŠÍ DRAMATIKOVÉ:

O. Daněk – Vévodkyně valdštejnských vojsk, J. Šotola…. Oba histor. náměty

V období normalizace také soukromé bytové divadlo – pro samizdatové drama, např. domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku.

Václav Havel

Václav Havel se narodil 6. října 1936 v Praze. Jako syn významného pražského podnikatele nemohl v 50. letech studovat humanitní obory, pro které platila přísnější kádrová pravidla. Proto se vyučil chemickým laborantem a při zaměstnání večerně navštěvoval gymnázium (ve Štěpánské ulici v Praze, ukončil roku 1954). V letech 1955-1957 studoval na ekonomické fakultě Vysokého učení technického v Praze obor Ekonomika dopravy. Studium však nedokončil a nastoupil základní vojenskou službu (57-59), kde založil útvarový divadelní soubor, ve kterém se hrála jeho první autorská dramata. Po návratu z vojny začal od roku 1959 díky Janu Werichovi pracovat jako jevištní technik v pražském Divadle ABC. V roce 1960 přešel do Divadla Na zábradlí, kde se z osvětlovače přes jevištního technika a tajemníka vypracoval až na pozici dramaturga a asistenta režie. Zde také začal působit i jako autor (s I. Vyskočilem napsali hru Autostop). Velkou školou mu byla také spolupráce s Alfrédem Radokem v Městských divadlech pražských. Jeho angažmá v Divadle Na zábradlí ukončil až rok 1968. Během působení v tomto divadle vystudoval dramaturgii na DAMU a roku 1964 se oženil s Olgou Šplíchalovou (Havlovou).