UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Ve Sk (stejně jako v Lk) je zdůrazněna úloha Ducha sv. On je Duchem církve a umožňuje, aby evangelium mohli přijmout lidé všech národů. Doba, kterou zachycují Sk, je líčena jako doba, kdy už brzké očekávání druhého Kristova příchodu je oslabeno.

Autor Sk je týž jako u Lk. Toto přesvědčení měla i nejstarší tradice, která (Muratoriho fragment, Irenej, Klement Alexandrijský, starý prolog k Lk) pokládala za autora třetího evangelia i Skutků Pavlova průvodce a spolupracovníka Lukáše. Nelze vyloučit, že Sk (a také Lk) napsal Lukáš, známý z NZ. Autora poznáváme jako vzdělaného člověka a velikého křesťana. Každopádně ho můžeme nazývat Lukáš.

Adresáti Sk jsou stejní jako u Lk, zastupuje je Teofil (Sk 1,1). Tato kniha měla poučit křesťany o duchovní síle církve a povzbudit je ve svědectví pro Krista, ale mohla také získat ještě nerozhodné pohany, aby víru v Krista.

Vycházíme-li však z toho, že Sk byly napsány až po Lk (srv. Sk 1,1) a že třetí evangelium bylo napsáno nejdříve kolem r. 80, musíme klást napsání Sk po r. 80. Jaká doba uplynula mezi napsáním Lk a Sk, nevíme. Muselo však uplynout aspoň několik let. Kde byly Sk napsány, nelze jednoznačně určit. Tradice hovoří o Achají, později o Římu, pak se objevily i Efes, Césarea nebo Antiochie. První místo má určitou pravděpodobnost.

Z 27 spisů NZ je 21listů (dopisů). U všech se nejedná o skutečné dopisy, které byly napsány na základě určité příležitosti určitým adresátům.

Z hlediska literárního druhu můžeme rozlišit dopisy (listy): a) soukromé b) pro širší okruh čtenářů a literární útvary mající pouze formu dopisu - jakoby „otevřený dopis“ – „epištolu“.

Ke skutečným dopisům by se daly počítat listy nesoucí Pavlovo jméno a 2 a 3 Jan, který je snad jediným soukromým dopisem v NZ.

Dopisy měly v antice svou obvyklou formu a stavbu. NZ listy se v něčem této formy drží nebo se jí blíží, v jiných věcech jsou odlišné. Liší se většinou svou délkou. Formulář antických dopisů je v podstatě zachován (preskript má dvě věty). Jsou-li jmenováni spoluodesílatelé, jde spíše o výraz společenství a spoluodpovědnosti za otázky, o nichž se v daném listě jedná.

Po úvodním pozdravu se i v dopisech pohanů vyskytovala náboženská část s díkůvzdáním. Potom následoval vlastní text dopisu. Na závěr býval opět pozdrav. Antika neznala vlastnoruční podpis, ten nahrazoval často vlastnoručně psaný pozdrav. Psaní dopisů v antice vyžadovalo velkou zručnost a zběhlost. Proto se především delší dopisy diktovaly písařům.

1. Listy apoštola Pavla

13 listů NZ má v preskriptu uvedeno jako odesílatele jméno apoštola Pavla. Už proto, že existovala v antice možnost fiktivní formy dopisu, nelze také vyloučit možnost fiktivního odesílatele. To vede logicky k otázce pravosti (literární autentičnosti) NZ listů. I kritičtí badatelé pokládají apoštola Pavla za přímého autora minimálně u sedmi listů NZ: Řím, 1 a 2 Kor, Gal, 1 Sol, Fp, Fm. U dalších listů s Pavlovým jménem je jeho autorství sporné, i když v různém stupni.