UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Obsahové rozdíly ve srovnání se synoptiky představují četnější položky. Nejzřetelnějším rozdílem je průběh Ježíšovy veřejné činnosti. Podle Jan podnikl Ježíš během ní tři, popř. čtyři cesty do Jeruzaléma, zatímco synoptická evangelia hovoří jen o jedné. Podle Jan trvala Kristova veřejná činnost dva až tři roky. Podání synoptiků představuje literární schéma, které Ježíšovu veřejnou činnost shrnuje do jedné cesty z Galileje do Jeruzaléma.

V Jan jsou, na rozdíl od synoptiků, líčeny hlavně velké Ježíšovy zázraky: chromý 38 let (5,1-15), slepý od narození (9,1-34), Lazar čtyři dny v hrobě (11,33-44).

Velmi markantní rozdíl lze však pozorovat v Ježíšových řečech. U Jana jsou řeči obvykle delší. Pohybují se stále kolem důležitých pojmů (jako pravda, světlo, znovuzrození atd.). Tyto pojmy nejsou rozebírány, ale osvětlovány z určitých hledisek. Hlavním předmětem Ježíšových řečí v Jan je však jeho vztah k Otci.

Rozdílnou Ježíšovu mluvu v Janově ev. nelze vysvětlit tím, že v synop. mluví k prostým lidem, ale u Jana ke vzdělaným židům. Ježíš mluví stejně i k Samaritánce, k lidem v Kafarnaum i na chrámovém nádvoří. Obdobným způsobem jako Ježíš hovoří v Janově ev. také Jan Křtitel a sám evangelista. Historický Ježíš spíš mluvil způsobem, jaký nalézáme v synoptických evangeliích. Ale autor Jan, který zřejmě má podíl na stylu janovských řečí, chce svým čtenářům sdělit, co Ježíš zjevil a co pro ně Ježíš znamená. Jan je asi výsledkem dlouhých meditací o skutečnosti a tajemství Ježíše Krista.

V Jan je také nejsilněji zdůrazněno Ježíšovo božství. Ježíš je Syn Boží (3,18; 5,25n.; 10,36) nebo absolutně „Syn“ (5,21; 6,40; 14,13). Ale i v tomto evangeliu se Ježíš jeví jako skutečný člověk, který i pláče (11,35).

Nemalou úlohu hrají v Janově evangeliu „židé“. Tímto výrazem jsou ve většině případů označováni Ježíšovi odpůrci. To už také jasně ukazuje na oddělení církve od synagógy.

Na otázku, zda evangelista Jan znal synoptická evangelia, nebyla dosud dána jednoznačná odpověď. Převládá názor, že autor čtvrtého evangelia synoptiky znal a použil, existuje však také skupina, která se kloní k větší nezávislosti autora J. ev. Jako samozřejmý předpoklad můžeme přijmout, že čtvrtý evangelista znal synoptickou tradici.

Celistvost a jednota Jan:

a) Jan 5,3b-4 (chybí v řadě rukopisů), hovoří o pohybu vody, na který čekali nemocní. Jedná se zřejmě o pozdější dodatek. Do textu J ev. byl zařazen nejdříve asi ve 3. stol.

b) 7,53-8,11 (perikopa o ženě přistižené při cizoložství a jejím setkání s Ježíšem) také zřejmě nebyla původní součástí J ev. Není obsažena v nejdůležitějších a nejstarších rukopisech. Sloh této perikopy je podobný spíše synoptické tradici, obsahem by se hodila do Lk. Proč se dostala do J. ev. právě po 7,52? Možná kvůli Jan 8,15 („já nesoudím nikoho“). Nestálost v rukopisné tradici je totiž zřetelnou známkou, že text nebyl na určitém místě od začátku. Tato skutečnost však nemluví proti její inspirovanosti a kanoničnosti.