UVOD_DO_BIBLE_2013_III

c) Velká část dnešních biblistů se domnívá, že 21. kap. byla připojena později a nepochází asi od autora Jan 1-20. Jan 20,30n. máme první závěr evangelia. Jan 21 vykazuje také určité jazykové odlišnosti od předcházejících kapitol. Zvláště Jan 21,24-25 vypadá jako druhý závěr. Už nejstarší rukopisy měly celé Jan., včetně poslední kapitoly. Proto zřejmě čtvrté evangelium bylo vydáno vcelku tak, jak je známe.

d) Biblisté také podali určité návrhy na přeskupení textu J ev. Zvláště jde o záměnu pořadí 5. a 6. kapitoly. Jan 6,1 skutečně navazuje dobře na 4,54, protože v obou případech se Ježíš nachází v Galileji, zatímco v 5. kap. je v Jeruzalémě. Existují ovšem potíže se zdůvodněním tohoto (i jiných) přeskupení, protože rukopisy o něm nesvědčí. Jestliže by to bylo způsobeno záměnou listů, muselo by k tomu dojít na počátku rukopisné tradice a rukopis by musel mít formu kodexu.

Teologie evangelia: Hlavní teologický záměr, který sledoval evangelista, můžeme najít 20,30n. („abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a vírou abyste měli život v jeho jménu“). Podobně říká Ježíš 10,10: „já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti“. Evangelista chtěl tedy podat život historického Krista tak, aby evangelium budilo a prohlubovalo víru v něho. Jan podává Ježíšovy řeči a líčí jeho zázraky, kterých je sedm: proměnění vody ve víno (2,1-12), uzdravení syna královského úředníka (4,43-54), uzdravení chromého od narození (5,1-18), rozmnožení chlebů (6,1-15), chůze po moři (6,16-21), uzdravení slepého od narození (9,1-12), vzkříšení Lazara (11,17-44). Zázraky mají stupňující gradaci.

Ježíš se v tomto evangeliu představuje jako odpověď na velké otázky, které si člověk klade. To je vidět ve větách začínajících „Já jsem“. Najdeme sedm predikací: chléb života (6,35.51), světlo světa (8,12), dobry pastýř (10,11.14), dveře (10,7.9), vzkříšení a život (11,25), cesta, pravda a život (14,6), pravý vinný kmen (15,1.5).

Pozornost zasluhují také místa, kde je „Já jsem“ užito absolutně (zvláště 8,24.28.58; 13,19). Ježíš dává poznat svou důstojnost a svůj význam pro člověka. Toto zjevení musí člověk přijmout vírou. V J. ev. se čtenář setkává také s příklady této víry (Samaritánka, uzdravený slepec, sestry Lazarovy). Ježíš zjevuje svého Otce a je Prostředníkem na cestě k Otci.

Autor, adresáti, doba a místo sepsání: J. ev. je výsledek delšího procesu tradice. Za svědectvím evangelia stojí autorita „učedníka, kterého Ježíš miloval“, vlastní evangelista i okruh učedníků, který se postaral o zveřejnění evangelia.

Adresáty Jan byli rozhodně křesťané. Ev. je mělo posílit ve vytrvalosti ve víře (srv. 8,31).

Podle nejstarší tradice vzniklo Janovo ev. nejpozději z kanonických evangelií. Nejpravděpodobnější je sepsání čtvrtého evangelia v posledním desetiletí 1. stol.