UVOD_DO_BIBLE_2013_III
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
III. Působení a smrt v Jeruzalémě (21,1-27,66)
Závěr: prázdný hrob a zjevení Zmrtvýchvstalého (28,1-20)
Podle teorie dvou pramenů tvoří Mt Mk + Q + S. Materiál Mk je jednak přeskupen, jednak je pořadí perikop u Mk zachováno (Mt od 12,24). Mt má ovšem některé perikopy, které u Mk nenajdeme. Např. podobenství o zlých vinařích má před sebou a za sebou vždy jedno podobenství (o dvou synech [21,28-32] a o svatební hostině [22,1-14]).
Nejstarší svědectví máme opět od Papiáše: „Matouš sestavil logia hebrejskou řečí; každý je však překládal, jak byl schopen.“ Výraz logia může znamenat řeči či výroky (Páně), ale také líčení Ježíšových skutků, tedy evangelium. Předpoklad původně aram. Mt není nezbytný, pravděpodobněji bylo napsáno řecky (jazykové d.)
Ve všech seznamech apoštolů v NZ se objevuje apoštol Matouš. Pouze v Mt 10,3 je připojeno jeho povolání celník. Mt 9,9 se hovoří o povolání celníka Matouše, zatímco v paralelních perikopách (Mk 2,14 a Lk 5,27) má tento celník jméno Lévi. Měl celník Matouš druhé jméno Lévi? Původnější je asi v perikopě Lévi. V Mt byl dosazen Matouš (rovněž celník). Každopádně je apoštol Matouš v evangeliu, které nese jeho jméno, zvýrazněn více než u zbývajících synoptiků. Tento pohled patrně souvisí s autorem Mt, kterým nebyl apoštol Matouš.
Pro evangelistu Mt je Ježíš slíbený a očekávaný Mesiáš (1,1). To dokazuje vyplněním předpovědí Písma. Významné jsou v Mt tzv. reflexní citáty, charakteristické větou jako: „to všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka" (1,22).
Dále je to Ježíšova nauka. Důležité místo zaujímají Ježíšovy řeči: horské kázání (kap. 5-7), řeč při rozeslání učedníků (kap. 10), podobenství (kap. 13), řád života v církvi (kap. 18), řeč proti zákoníkům a farizejům (kap. 23) a eschatologická řeč (kap. 24-25). Je to celkem 6 velkých řečí. Ježíš tu vystupuje jako nový zákonodárce – Mojžíš. (není jednoznačné).
Nemalý význam mají Ježíšovy zázraky (10 z nich v kap. 8-9), ale také jeho utrpení. Mt zdůrazňuje, že už „nově narozený král Židů“ byl pronásledován a jeho život ohrožen (kap. 2). Dovršením všech těchto argumentů je Ježíšovo zmrtvýchvstání (kap. 28).
Mt lze právem označit jako evangelium církve a to už pro svůj obsah. Pouze v něm se objevuje slovo „církev“ (16,18 a 18,17). Petrovo vyznání (16,16) vede k základu církve, k níž patří všichni, kdo se na tento základ postaví a vyznají Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího. Členové církve tvoří nový mesiášský Boží lid, pravý Izrael (srv. např. 21,41 - 43: „vinici pronajme jiným vinařům“ a „království Boží vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce“).
V Mt je patrné zřetelně židovské pozadí, které se objevuje i v textech. Vzniká tedy dojem, jako by byl text Mk zjudaizován. Např. Mt 15,2 není vysvětlen židovský zvyk umývání rukou (oproti Mk 7,3n.), místo „Boží království“ je téměř vždy (kromě 4 míst) „království nebes“, což zahrnuje židovský opis Božího jména … Ale také nelze přehlédnout, že Mt je také jednoznačně univerzalistické. Viz např. 28,19 („jděte a získávejte za učedníky všechny národy …“). Nutno však konstatovat, že v Mt existuje určité napětí mezi židokřesťanským základem a všeobecným křesťanstvím pro všechny národy. Patří to k jeho charakteristice.