UVOD_DO_BIBLE_2013_III
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Od pozdního středověku byla celá Bible překládána do nejdůležitějších evropských jazyků a dnes máme Bibli přeloženou téměř do všech spisovných jazyků. Začátkem roku 1982 byly biblické texty alespoň částečně přeloženy do 1739 jazyků, celý NZ byl přeložen do 518 jazyků, kompletní Bible do 277 jazyků.
8. Typy novozákonního textu
Žádný řecký rukopis nám nepodává přesně text originálního NZ. Rukopisy se mezi sebou liší, ale určité rukopisy jsou svým textem bližší jiným rukopisům a vzdálenější zase jiné skupině. Je možné tedy rozlišovat určité typy NZ textu. Rozlišují se 3 až 4 typy textu NZ:
1. Alexandrijský (nazývaný také egyptský). Text se vyznačuje stručností a strohostí formy. Jsou v něm jistě také určité chyby, ale původnímu textu je bližší než ostatní typy. Hovořilo se o něm dříve také jako o Hesychiově textu (podle jinak neznámého Hesychia, o němž se zmiňuje sv. Jeroným). Tento text existoval už na konci 2. stol.
2. Tzv. „západní“ text; byl pojmenován podle toho, že se objevuje ve starolatinských překladech a v citátech latinských Otců. Jeho podobu známe z konce 3. stol. Vyznačuje se parafrázemi, volným zpracováním textu, přídavky, někdy zkráceními. Projevuje se nejsilněji ve Sk (skoro o 10 % delší text), částečně také u Lk.
3. Byzantský, také syrský, koiné, antiošský text, který tvoří dost jasnou skupinu, jejíž existence se všeobecně uznává. Text je zastoupen velkým množstvím rukopisů. Vznikl asi v Antiochii recenzní prací Lukiána (+ 311), ve které se potom pokračovalo v Byzanci. Vyznačuje se jazykovou uhlazeností, elegantními výrazy, stylistickými změnami a také dogmatickým uhlazením. Je to tedy ze všech typů nejméně kvalitní text, ačkoliv se velmi rozšířil v řecké církvi.
4. Mnozí hovoří ještě o jednom typu a rozlišují tzv. césarejský text. Snad se dá hovořit o smíšené formě textu alexandrijského a západního. Není však ještě dostatečně prozkoumán.
7. Pravidla textové kritiky
Při snaze získat text NZ co nejbližší originálu, je nezbytné se řídit určitými pravidly, která vycházejí ze zkušenosti a pozorování procesu rozmnožování rukopisů. Těchto pravidel je několik desítek. Mohou být formulována kladně nebo záporně (pravidla pozitivní a negativní). Také se rozdělují na vnitřní (týkají se pouze znění textu) a vnější (hledí také na rukopis jako takový). Zde uvedeme jen několik pravidel, která shrnují podstatné zásady kritiky textu. První dvě pravidla lze označit jako vnější, zbývající jako vnitřní:
1. Svědky textu (rukopisy) je třeba zvažovat, ne sčítat. Nejde tedy o statistickou většinu rukopisů, které mají určité čtení, ale jde o jejich kvalitu.
2. Přednost má obvykle nejstarší svědek textu. Je třeba mít na paměti, že rozhodující je stáří textu, ne pouze rukopisu.