UVOD_DO_BIBLE_2013_III
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Označování rukopisů řeckého NZ: Bylo zavedeno označování majuskulních rukopisů pomocí velkých písmen latinské abecedy. Dále se mohlo pokračovat za pomoci řecké a hebrejské abecedy. Minuskulní rukopisy se označovaly arabskými číslicemi, stejně tak lekcionáře jako zvláštní skupina.
Na začátku 20. stol. došlo k návrhům nového značení. Ujal se systém Američana a volbou Němce C. R. Gregoryho (+ 1917). Majuskulní kodexy (na pergamenu) se označují arabskými číslicemi s předřazenou nulou, např. 05. Další používání vžitých písmen u známých rukopisů je možné (např. B). Minuskule se číslují průběžně bez ohledu na jejich obsah. Rovněž se číslují lekcionáře s tím, že před číslem je L. Papyry se označují písmenem P (v kurzívě) s pořadovým číslem jako exponent neboli horní index, např. P4.
Na začátku 20. stol. bylo známo asi 9 papyrů s NZ textem. Právě ty nejvýznamnější se staly známými až v tomto století.
Nejdůležitější majuskulní rukopisy NZ:
álef (01) – Codex Sinaiticus 4. stol. prakticky celý NZ
A (02) – Codex Alexandrinus 5. stol. chybí 31 listů
B (03) – Codex Vaticanus 4. stol. chybí část Žid
C (04) – Codex Ephraemi nejslavnější palimpset (ve 12. stol. byl vyškrábaný text popsán 38 traktáty Efréma Syrského), 5. stol., celý NZ.
Minuskulní rukopisy NZ: začínají v 9. stol. Nejstarší dochovaná NZ minuskule je z r. 835 (s číslem 461). Za „královnu“ minuskulí se pokládal rukopis 33 z 9. stol., uchovávaný v Paříži. Dnes jsou však známy další rukopisy, které se tomuto kodexu přinejmenším vyrovnají. Minuskulí je velké množství. Praktický význam má to, že byly zjištěny mezi nimi vztahy příbuznosti. Zvláštní postavení mají dvě skupiny (rodiny) minuskulí (nazvané podle jejich objevitelů), a to Lake a Ferrar.
Lekcionáře: tj. rukopisy s liturgickými perikopami, se objevují už od 4. stol., ale jejich význam pro kritiku textu je menší než u celých rukopisů (úpravy textu lze spíše očekávat). Majuskule se u nich částečně udržela až do 13. stol.
Citáty řeckých církevních Otců: Církevní Otcové, kteří psali řecky, mohou být důležitými svědky pro text NZ, který byl užíván v jejich době v jejich prostoru činnosti. Často však není jasné, zda citují doslovně nebo volně zpaměti. Určitá potíž je v tom, že doposud neexistují dobrá kritická vydání všech jejich spisů.
5. Staré překlady Nového zákona
Žádný překlad nemůže zcela věrně reprodukovat originál. Ale starověké překlady byly prováděny většinou velmi doslovně, proto mohou také sloužit k rekonstrukci textu, který sloužil jako předloha překladu.
a) Latinské překlady: Překlady NZ existovaly už v 2. stol. Souhrnné označení je Vetus Latina (někdy nepřesně Itala). Výrazem Vulgáta se od 16. století označuje latinský překlad PS spojený se jménem sv. Jeronýma. Jeroným provedl revizi evangelií. Úpravu zbývajících knih NZ provedl zřejmě někdo jiný asi až v 5. stol. Proti Jeronýmově revizi mluví jiný, pečlivější způsob práce.