UVOD_DO_BIBLE_2013_III
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
b) Syrské překlady NZ existují od 2. stol. Na počátku překladu evangelií stojí diatessaron. Skutečný nejstarší překlad NZ do syrštiny - Vetus Syra – je dochován ve dvou rukopisech. Rukopisy nemají stejný
text, ale patří ke společnému typu.
Mezi syrskými křesťany se rozšířil překlad nazývaný Pešitta (= snad
"prostý"). Před polovinou 5. století už musel být v užívání. Vznikl asi
postupnou úpravou existujícího syrského překladu.
K syrským překladům se počítá také palestinsko-syrský překlad, který svým jazykem se blíží aramejštině, jeho písmo je syrské. Vznikl asi v 5. stol. a užívali ho tzv. melchité (tj. uznávající víru císaře).
Mezi staré překlady NZ patří také překlad arménský asi z 5. stol.
Etiopský překlad je o něco mladší, pravděpodobně z 6. stol.
Překlad gótský je starší. Byl zhotoven v 4. stol. ariánským biskupem Wulfilou (+ asi 383).
Staroslověnský překlad byl zhotoven až v 9. století (C + M).
Ještě menší význam mají jiné staré překlady NZ, jako např. arabský, nubijský či perský.
6. Tištěná vydání řeckého Nového zákona
Ačkoliv první knihou, která byla po vynálezu knihtisku v 15. století vytištěna, bylo Písmo sv. v latinském překladu a mezi prvotisky jsou předklady bible v několika jazycích (ze slovanských v češtině), došlo k vydání NZ v původním jazyce až v 16. století. Vytištěn byl řecký Nový zákon nejdříve jako součást polygloty, kterou připravovala univerzita ve španělském městě Alcalá (univerzita lat. Complutensis) z podnětu kardinála Ximenese. Tisk NZ byl dokončen 10. ledna 1514. Prvenství ve vydání získal však basilejský tiskař Frobenius, který pověřil Erasma Rotterdamského přípravou textu. Tento řecký NZ byl vydán 1. 3. 1515. S vydáním Complutenské polygloty se čekalo na souhlas Říma.
Po Erasmovi nastoupili další vydavatelé řeckého NZ. Byl to především pařížský tiskař R. Estienne (3. vydání z r. 1550 mělo na okraji poznámkový aparát) se čtyřmi vydáními. O 9 vydání se zasloužil kalvínský teolog Theodor Beza (+ 1604).
Poslední vydání řeckého NZ. které se snažilo zachytit pokud možno veškerý materiál z rukopisných variant, sestavil H. v. Soden: (1902-13). Shromáždil velké množství materiálu. Ale jeho vydání bylo neúspěšné. Také jeho označování rukopisů se neprosadilo.
Největšího rozšíření dosáhlo vydání Eberharda Nestle (1. 1898) na základě dřívějších tří kritických vydání. Od r. 1952 (21. vyd.) se k vydavateli připojil K. Aland, který vydal r. 1979 zcela přepracované 26. vydání. Předcházející vydání, o nichž jsme hovořili, byla dílem nekatolických biblistů.
Poměrně značného rozšíření dosáhlo vydání profesora Papežského biblického ústavu A. Merka (+ 1945). Do svého příručního vydání umístil Merk dost podrobný kritický aparát.
7. Český překlad Bible