UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Mk údaje tradice o svém vzniku jednoznačné nepotvrzuje, ale také nevyvrací. Mnozí badatelé dnes otázku autora nechávají otevřenou. Identifikace autora není tak rozhodující. Za něho mluví jeho dílo, které vycházelo zřejmě z kázání a tradice církve. Autor zdůraznil myšlenky, které pokládal pro své čtenáře a za důležité.

Účelem sepsání Mk bylo zvěstování Ježíše Krista jako Mesiáše a Syna Božího. Tomuto zvěstování Krista pak slouží obsah evangelia. Mk zachycuje především Ježíšovy skutky, zná však také Ježíšovo kázání. Na více místech Mk se setkáváme s tím, že Ježíš zakazuje šířit zprávu o svých činech a prozrazovat, kdo je. ("mesiášské tajemství"). Až teprve Ježíšova smrt na kříži ukazuje, kdo je to Ježíš, jak je třeba chápat přiznání se k němu jako k Mesiáši a Synu Božímu.

Jazyk Mk je prostý. Věty jsou často spojovány spojkou „a“. To svědčí o semitském základu tradice. V tomto evangeliu také najdeme nejvíce nepřeložených aramejských výrazů (5,41: talitha kum, 7,34: effatha, 14,36: Abba, 15,34 Eloi, Eloi, lema sabachthani). Stereotypně se opakuje slůvko „hned“ (42x) a opět. Časté je příslovečné určení místa, jako „v domě“, „na cestě“, „v synagóze“, „na odlehlém místě“. Oblíbeným místem je Galilea; nejde jen o význam zeměpisný, ale také teologický, proto někteří spojují původ evangelia s touto oblastí.

Mk dává dostatek důvodů pro předpoklad, že autorem byl židokřesťan. Adresáty byli však téměř jistě pohanokřesťané, protože v evangeliu jsou vysvětleny židovské obyčeje (7,3n.; 14,12; 15,42). Také aramejské výrazy jsou překládány.

Jako místo sepsání Mk uvádí tradice Řím. To rozhodně není v rozporu s obsahem evangelia. Mk obsahuje oproti ostatním evangeliím dost jasné latinismy. V Mk 12,42 je hodnota řeckých mincí vysvětlena pomocí římské. Někteří moderní autoři myslí však na jiná místa, především na Antiochii v Sýrii.

Tradice předpokládá, že Mk vzniklo po Petrově smrti. Dnes se vychází při datování Mk z jeho textu, zvláště případnou ozvěnou událostí r. 70 po Kr. Hlavně jde o kap. 13, kde je předpověď zničení Jeruzaléma. Mk bylo pravděpodobně napsáno kolem r. 70.

Závěr Mk 16,9-20 není v některých velmi starých rukopisech. Zřejmě ani není pokračováním předchozího textu, tj. v. 8. Nejen je patrný rozdíl v souvislosti, ale také sloh a slovní zásoba těchto veršů vykazují značné rozdíly oproti Mk. Tyto verše tedy nebyly původní součástí evangelia a nepocházejí od stejného autora jako předcházející text evangelia. To však nemluví proti kanoničnosti těchto veršů.

3. Evangelium podle Matouše

Mt má oproti Mk téměř dvojnásobný rozsah. Přehled obsahu:

Úvodní události (1,1-4,11)

I. Působení v Galileji (4,12-13,58)

II. Další putování a cesta do Jeruzaléma (14,1-20,34)