UVOD_DO_BIBLE_2013_III
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V Lk je silně zdůrazněna radost: Narození J. Křtitele i Spasitele, radost lidu, radost z nalezení ztracené ovce, mince a syna …
Jazyk Lukášova evangelia je nejlepší ze všech evangelií NZ. Je poznat, že jeho autor ovládal řečtinu na dobré literární úrovni. Tato řečtina však nemá všude v evangeliu stejnou úroveň. Rozdíly jsou způsobeny nejen tím, že evangelista se držel svých pramenů, které byly semitského původu, ale je zřejmé, že se snažil napodobit styl LXX i tam, kde formuloval sám. Ve srovnání např. s Mk jsou mnohé výrazy a obraty uhlazeny a upraveny, takže i tam se třetí evangelista projevuje jako schopný spisovatel.
Autor byl vzdělaný člověk, dobře ovládající řečtinu (byla zřejmě jeho mateřštinou), s největší pravděpodobností pohanokřesťan.
Autor Lk připisuje své evangelium Teofilovi (1,3). Buď jenom literární veličina, nebo skutečná existence. Teofil zastupuje ostatní adresáty tohoto evangelia. Byli to především křesťané z pohanství, kteří se potřebovali utvrdit v tom, co už částečně poznali. Lk mělo pomoci hlouběji poznat spolehlivost křesťanské nauky. Místo napsání Lk se nedá s určitostí zjistit. Muselo se jednat o některou církevní obec mimo Palestinu. Tradice hovoří o oblasti Řecka.
Pro dobu sepsání Lk ukazuje už jeho předmluva (1,1-4) na nemalý časový odstup od událostí. Užití Mk pak ukazuje na dobu po r. 70. To odpovídá také nejstarší tradici, která předpokládá smrt apoštola Pavla. Obsah Lk také svědčí pro pozdější dobu. Blízké očekávání konce světa už není tak patrné, nastala doba církve. Většina biblistů dnes klade sepsání Lk do 80. nebo 90. let 1. stol. Je to tedy přibližně doba, kdy vzniklo pravděpodobně také kanonické Matoušovo evangelium.
5. Evangelium podle Jana
Jan se nejen formou, ale i obsahem odlišuje od synoptiků. Lze je rozdělit v hlavním členění a podle perikop takto:
1,1-18: prolog evangelia
I. Ježíšovo zjevení před světem (1,19-12,50)
II. Ježíšovo zjevení před učedníky (13,1-21,25)
Za autora čtvrtého evangelia byl až do začátku 19. stol. pokládán ap. Jan, jeden z Dvanácti, syn Zebedeův, bratr Jakuba Staršího. Dnes se otázka původu Janova evangelia nejeví už tak ostře a není tak klíčová. Nejstarší jisté svědectví o vzniku Jan máme z poslední čtvrti 2. stol. od biskupa Ireneje. Problematickým bodem je Eusebiovo svědectví, že v Efesu byli dva Janové: kromě apoštola ještě Jan-presbyter. Papiášův citát není však tak jednoznačný. Z konce 2. stol., odkud pocházejí nejstarší zprávy o Janovu ev., máme zprávy také o záporných postojích vůči čtvrtému evangeliu. Od 3. stol. se prosadilo přesvědčení, že čtvrté evangelium napsal koncem 1. století v Efesu apoštol Jan. Souhrnně lze říci, že tradice o pobytu a pozdní smrti apoštola Jana v Efesu nebyla doposud zcela vyvrácena.