UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Teologie evangelia: Lk na rozdíl od Mk a Mt nerozvíjí nějakou jednu hlavní teologickou myšlenku. Nechává promlouvat materiál ze svých pramenů. Lk vyzdvihuje Ježíšovu dobrotu a lidumilnost. Ježíš je představen jako zachránce-spasitel chudých a ubohých v nejširším slova smyslu. Týká se to i chudých v konkrétním sociálním smyslu. V Ježíšových slovech i činech je vidět zájem o tyto chudé. Je to např. vdova z Naim (7,12), žebrák Lazar (16,20.22) v podobenství o boháči a Lazarovi. K nemajetným v antice velmi často patřili také lidé nemocní. Lk zdůrazňuje zachraňující Boží dobrotu, s níž se v Ježíšovi setkávali nemocní, které on uzdravil. (shrbená žena a vodnatelný muž 13,10-17; 14,1-6 vl. látka).

V duchovní bídě jsou hříšníci. Že Ježíš přišel kvůli nim, je pevnou

součástí synoptické tradice. V Lk je však tato pravda více podtržena velmi působivými texty. (o marnotratném synu 15 kap., setkání s ženou - hříšnicí 7 kap. a celníkem Zacheem 19 kap.). Také jen Lk 23,43 dostává kající lotr odpuštění.

Význačné místo zaujímají v tomto evangeliu také ženy, které v antice patřily mezi společensky znevýhodněné osoby. Mimo jmenované Alžběta, prorokyně Anna, sestry Marta a Marie, ženy, které doprovázely Ježíše, ženy na křížové cestě … Evangelista Lukáš se o nich zmiňuje možná s vědomím významu žen v církvi jeho dnů.

Zvláštním způsobem je vyzvednuta Ježíšova matka Maria. Poslušně přijímá andělovo zvěstování, pronáší Magnificat, je velebena ženou ze zástupu, ale je také vzorem otevřenosti vůči Bohu. V Lk jsou počátky mariologie.

V Lk není v popředí teoretická kristologie, ale pro evangelistu je Ježíš samozřejmě Syn Boží, Mesiáš, Pán, Syn Davidův, Spasitel, prorok, Svatý Boží. Úcta k Ježíšovi je patrná také např. z potlačení zmínky o Ježíšově hněvu 6,10 x Mk 3,5 a lidské náklonnosti 9,47 x Mk 9,36. Také podoba Ježíšovy smrti na kříži je podána odlišně než u Mk (srv. Mk 15,34 s Lk 23,46). Ježíšova božská důstojnost tím vším více vyniká.

V Lk jsou zmírněna také místa, která by mohla vrhnout špatné světlo na Kristovy učedníky. Lk 9,22 chybí ostré pokárání Petra (srv. Mk 8,32n.). Nezmiňuje se o útěku učedníků (srv. Mk 14,50) za Lk 22,53. Zmírněna je také zpráva o Petrově zapření. Apoštolově se tak už stávají svatými církve.

V Lk je zdůrazněn více než v ostatních evangeliích dějinný pohled. Události mají vztah ke světovým dějinám (3,l n). Události života Ježíše Krista představují dějiny spásy. Jeho příchodem začíná vlastní doba spásy, rozhodující okamžik Boží nabídky spásy.

Lk lze označit za evangelium Ducha sv. Jeho činnost je silně zdůrazněna. Jím byl Ježíš počat (1,35), Duch sv. na Ježíše sestoupil při křtu (3,22), Duchem byl Ježíš veden na poušť (4,1) a potom do Galileje (4,14), "Duch Páně" na něm spočíval (4,18), v Duchu sv. Ježíš zajásal (10,21) a Zmrtvýchvstalý příslibu je Ducha sv. učedníkům (24,49). Duch sv. má význam i v životě věřících: je přislíben Janu Křtiteli (1,15), Duchem sv. je naplněna Alžběta (1,41), Duch sv. působí ve starci Simeonovi (2,25-27), ale Duch sv. je především základním darem, o který mají křesťané prosit a který jim dá nebeský Otec. I ve chvíli, kdy je třeba vyznat Krista, mohou na Ducha sv. spoléhat.