UVOD_DO_BIBLE_2013_III

1.6 Druhý list Korinťanům

2 Kor nám umožňuje aspoň částečně rekonstruovat události po odeslání 1 Kor. V Korintu muselo dojít ke zhoršení situace. Začali tam působit misionáři, kteří agitovali proti Pavlovi. Pavel podnikl další návštěvu v Korintu. Tato druhá návštěva nebyla asi úspěšná. Došlo zřejmě ke konfliktu s jedním korintským křesťanem (2 Kor 7,12; 2,5). Pavel se vrátil zklamán zpět do Efesu. Podle 2 Kor 2,4 a 7,8 napsal potom do Korintu další (už třetí) list tamějším křesťanům (podle 2 Kor 2,4 jej lze charakterizovat jako dopis „s mnohými slzami“). Doručitelem byl Titus. Pavel odešel z Efesu do Makedonie (2 Kor 2,12n.). Tam se setkal s Titem. Jeho zpráva o situaci v Korintu zněla nyní příznivě. Byla pro sv. Pavla útěchou (2 Kor 7,6). Pavel poslal do Korintu další list - 2 Kor.

Korespondence apoštola Pavla s korintskými křesťany musela tedy zahrnovat (nejméně) čtyři listy. Označíme-li je A B C D, pak 1 Kor odpovídá listu "B" a 2 Kor listu "D".

Prakticky je nutno počítat alespoň s možností, že 2 Kor 10-13 byly původně součástí jiného listu než předcházející text. Přesto nelze tuto problematiku přeceňovat. 2 Kor je pro nás významný tak, jak ho máme, a jeho případné dělení na menší původní celky není pro jeho poselství rozhodující.

Bereme-li 2 Kor jako jeden celek, byl napsán v Makedonii (2 Kor 2,12n.; 7,5n.). Ale nelze vyloučit, že byl psán postupně během cesty. To by mohlo vysvětlit také některé nevyrovnanosti v textu. Mohlo to být ještě téhož roku jako 1 Kor nebo až roku následujícího. (55 - 57 po Kr).

2 Kor lze označit za nejosobnější ze všech Pavlových listů. Nasazení, s nímž tento list (hlavně závěrečné 4 kapitoly) psal, je srovnatelné jen s Gal. V 2 Kor nám dává poznat nejen některé detaily ze svého života, které jsou důležité pro historii, ale dává nám nahlédnout i do svého nitra. Zdrojem duchovní posily pro každého mohou být Pavlova slova: „Stačí ti moje milost. Síla se zdokonaluje ve slabosti… Když jsem slabý, tehdy jsem silný“ (12,9.10). Nechybějí ani důležité teologické myšlenky (eschatologie, apoštolát). Ale přehlížet by se nemělo to, jak se dovedl apoštol Pavel i na zdánlivě vnější a technické věci dívat očima víry a odhalit jejich duchovní dimenzi (8. a 9. kap.).

1.7 List Římanům

stojí v čele sbírky listů apoštola Pavla. Je to dáno nejenom jeho délkou, ale také jeho teologickým významem. Je to list, který napsal apoštol Pavel křesťanské obci, ve které dosud nepůsobil.

Křesťanství přinesli do hlavního města římské říše zřejmě židokřesťané z Jeruzaléma. Křesťanská obec zde existovala už ve 40. letech. Židů byl v Římě poměrně velký počet, odhaduje se až na 50 000. Na základě Klaudiova dekretu (r. 49) byli z Říma vyhnáni. V době napsání Řím byla křesťanská obec v Římě ve své většině pohanokřesťanská. Z Řím 15,14-33 vyplývá, že sv. Pavel chtěl působit tam, kde se evangelium ještě nehlásalo. Svou práci ve východní části římské říše pokládal za ukončenou. Chtěl se vydat do Španělska (15,24). Zastávka v Římě mu měla tuto cestu umožnit. Svou cestu do Říma chtěl připravit pomocí listu Římanům.