UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Tato skutečnost však ještě nezdůvodňuje obsah a rozsah Řím. Pavel mohl předpokládat, že se jeho evangelium setká u mnohých křesťanů v Římě s nepochopením. Jeho dosavadní zkušenosti to potvrzovaly. Proto chtěl svou nauku o ospravedlnění na základě víry jednoznačně vyložit, aby měl v Římě pro svůj příchod připravenou půdu.

Závěrečnou doxologii Řím 16,25-27 pokládá dnes velká část biblistů za pozdější (nepavlovský) dodatek hlavně z obsahových (jazykových a teologických) důvodů,

Místo, kde byl Řím napsán, nelze s jistotou určit. Sv. Pavel se při psaní Řím chystal na cestu nebo už byl na cestě do Jeruzaléma (15,25). Nejpravděpodobnějším místem napsání Řím je Korint, a to v době (asi posledního) pobytu (Sk 20,2n.). Za tohoto předpokladu lze říci, že to bylo v letech 56-58.

Řím měl a má obrovský význam. Obsahuje totiž zásadní teologické myšlenky sv. Pavla. Nejde ovšem jen o teologii ospravedlnění na základě víry (Luther byl ovlivněn hlavně Řím 1,16; 3,28), ale také o teologii dědičného hříchu (5. kap.), závazky křtu (6. kap.) i otázky spásy vyvoleného národa (Řím 9 - 11). Skutečnou perlou je ve středu listu 8. kap., která je manifestem křesťanské naděje.

2. Listy z vězení

Listy Ef, Fp, Ko a Fm se tradičně nazývají „listy z vězení“ (nebo „ze zajetí“). V každém z nich je totiž jasná zmínka o tom, že apoštol Pavel se v době psaní listu nachází ve vězení. Také 2 Tm 1,8 hovoří o apoštolu Pavlovi jako o vězňovi, ale 2 Tm patří z mnohem jasnějších důvodů do jedné skupiny s listy 1 Tm a Tt, které se označují jako pastorální epištoly.

Uvedené čtyři listy mají také určitou obsahovou příbuznost, i když není stejného rozsahu i druhu u všech listů. Tradičně bylo jejich napsání kladeno do (tzv. první) římské vazby apoštola Pavla.

Dnes se tyto listy už všeobecně nekladou do jedné vazby sv. Pavla. U dvou z nich je sporné autorství apoštola Pavla. Tato skutečnost také bude určovat pořadí, ve kterém se budeme těmito listy zabývat.

2.1 List Filipanům

Město Filipy dostalo svoje jméno po Filipu II. Makedonském, otci Alexandra Velikého. R. 146 př. Kr. byla zřízena římská provincie Makedonie, do níž patřily také Filipy. Staly se římskou kolonií, v níž byli usídleni veteráni. Asi polovina obyvatel byla latinského původu. Druhou polovinu tvořilo původní obyvatelstvo a další přistěhovalci. Ve Filipech byli také Židé, ale zřejmě v menším počtu, protože neměli svou vlastní synagógu (Sk 16,13).

Pavel přišel do Filip na své tzv. 2. misijní cestě (kolem r. 50). Bylo to první evropské město, kde založil křesťanskou obec. Ta se skládala převážně z bývalých pohanů. I přes obtíže (Sk 16) vytvořil Pavel církevní obec, která však byla asi malá. Přesto si ji sv. Pavel velmi zamiloval. Pouze od filipských křesťanů přijímal sv. Pavel dary, které ho podporovaly v jeho misijní činnosti. Na 3. misijní cestě se Pavel dostal do Filip podruhé. Snad zde napsal 2 Kor. Při cestě do Jeruzaléma tam byl minimálně potřetí (Sk 20,6).