UVOD_DO_BIBLE_2013_III

4. List Židům

(řecký nadpis znamená „Hebrejům“) je v rukopisech NZ v jedné skupině s listy apoštola Pavla. Ale už svou formou se od ostatních Pavlových listů výrazně liší. Nemá preskript, tj. není uveden ani odesílatel, ani adresát („Hebrejům“ není původní). Má však dopisní závěr. Obsah Žd nepotvrzuje, že by se jednalo o skutečný dopis.

Svým stylem i obsahem připomíná Žd nejspíše kázání. Proto se dnes většinou pokládá Žd za zapsané kázání s dopisním závěrem. Nelze ovšem říci, zda toto kázání bylo nejprve proneseno ústně anebo zda existovalo od počátku jen v písemné podobě.

U listu není snadné najít jeho stavbu a členění, jak je zamýšlel autor. Je rozhodně poznat, že se v Žd střídají věroučná a praktická poučení.

Nadpis „Židům (Hebrejům)“ nejen že není původní, ale není sám o sobě ani jednoznačný. Protože se dá vztáhnout nejen na židy, ale také - a to se jeví logičtější - na židokřesťany. V listě jde především o varování před ochabnutím v křesťanské víře. Kde žili křesťané, jimž byl Žd adresován, se dá těžko určit. Jeruzalém nepřichází v úvahu už proto, že list byl napsán původně řecky.

Pavlovo autorství Žd bylo v dějinách střídavě prosazováno a zpochybňováno. Dnes je i předpoklad nepřímého autorství sv. Pavla (autorem žák) třeba pokládat za nedostatečný. Jsou pro to důvody jazykové, stylistické i obsahové.

List Židům je napsán nejlepší řečtinou ze všech spisů NZ. Najdeme v něm i komplikované literární figury. Na čtenáře měla zapůsobit i jazyková forma. Žd obsahuje asi 150 slov, která jinde v NZ nejsou. Dalších 124 slov není v Pavlových listech. V Žd se neobjevují výrazy známé z Pavlových listů. Chybějí také částice, které se často vyskytují v Pavlových listech.

V teologii Žd najdeme sice některé společné body s Pavlovými listy (víra, Kristus - Syn Boží a Prostředník stvoření, Ježíšova poslušnost), ale jsou mezi nimi i patrné rozdíly. Myšlenka Kristova velekněžského úřadu se v listech sv. Pavla nevyskytuje. SZ je citován často a v delších citátech, které se většinou opírají o LXX. I to je jiné než v Pavlových listech. Autor Žid se nepočítá k prvním příjemcům NZ zjevení (2,3). Patří ke 2. nebo 3. generaci křesťanů. List Židům tedy nenapsal Pavel.

Kdo je tedy autorem Žd? Musel to být zdatný teolog, který čerpal z filozofické a teologické tradice helenistického židovstva, uplatňoval typologickou exegezi a rozvíjel teologii, která má některé společné rysy s teologií sv. Pavla, ale přináší nové myšlenky.

Pro autora Žd je Kristus preexistující Syn Boží, který se v poslušnosti ponížil a dosáhl povýšení. Svou obětí na kříži „jednou provždy“ (srv. 7,27; 9,12; 10,10) otvírá pro ty, kteří mu patří a pro které má soucit, cestu k Bohu. Ježíš je veleknězem nové smlouvy (8,1-13).