UVOD_DO_BIBLE_2013_III

1 Pt je adresován „vyvoleným cizincům v rozptýlení Pontu, Galacie, Kapadocie, Asie a Bitýnie“ (1,1). Jsou to území, kde misijně působil sv. Pavel. V listu jsou osloveni pohanokřesťané - tedy maloasijští křesťané. V 60. letech nebyla Malá Asie ještě ve větším rozsahu křesťanská. Za života Petrova by musel list být napsán těsně před jeho smrtí, tj. v letech 64-67 po Kr. Při pseudonymním sepsání přicházejí v úvahu další desetiletí, konkrétněji třeba 90. léta 1. stol. za vlády císaře Domiciána (81-96), pronásledovatele křesťanů v Malé Asii.

Místo napsání 1 Pt je jednoznačné, pokud ho napsal Petr - Řím. Toto místo je také pravděpodobně vyjádřeno 5,13 („v Babylónu“; Babylón je doložen jako přezdívka Říma). Pro pseudonymní sepsání je však pravděpodobnější spíš Malá Asie.

1 Pt měl křesťany napomenout a povzbudit je k vytrvalosti při utrpení a pronásledování. Nejvýrazněji ze všech NZ spisů dává pokyny pro život mezi pohany. Tím je aktuální i dnes 3,15 („stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá na důvod naděje, která je ve vás“).

5.4 Druhý list Petrův

Odesílatelem je „Symeon Petr, služebník (otrok) a apoštol Ježíše Krista“ (2 Pt 1,1). Tvaru Symeon se v NZ užívá jen ještě jednou k vyjádření původního jména apoštola Petra (Sk 15,14). Na prvního z apoštolů ukazuje v listu ještě 1,16-18 (svědek Kristova proměnění). O autorství ap. Petra u tohoto listu se však dnes všeobecně pochybuje, především pro důvody z textu listu. Verš 3,3n. předpokládá smrt první křesťanské generace. Pochybnosti o druhém Kristově příchodu jsou představitelné až po r. 70 po Kr. 3,16 předpokládá už určitou sbírku listů sv. Pavla. Ta vznikla nejdřív asi až koncem 1. století. V 2 Pt je zpracován list Judův. Z jeho 25 veršů v něm nacházíme aspoň částečně 19, hlavně v 2. kap. Za prvotní musíme pokládat Ju, protože 2 Pt zkracuje a vybírá z textu Ju.

Řečtina 2 Petr je poměrně dobrá, zcela odlišná od 1 Pt. Jazyk přebírá pojmy z helenismu. 1,14 představuje jakousi předpověď Petrovy smrti, která je formulována „ex post“, aby zdůraznila poselství listu (v. 15).

Všechno to vede k závěru, že 2 Pt byl napsán dost později po smrti ap. Petra. Pseudepigrafický charakter listu lze pokládat za jistý.

Důležitým místem listu je 1,21, kde se hovoří o inspiraci Písma.

2 Pt není skutečný dopis (dopisní závěr chybí), ale o stanovisko proti skupině křesťanů, kteří vzhledem k dosud neuskutečněnému druhému Kristovu příchodu se uchylují ke gnostickým spekulacím a k mravně uvolněnému životu. Pohrdáním apoštolského podání ohrožují existenci křesťanství.

Autorem listu je neznámý křesťan, který snad patřil k okruhu učitelů a opíral se o autoritu apoštola Petra. Nemuselo jít o osobní znalost, ale Petr byl pro něho důležitou autoritou.