UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Odesílatelem pastorálních epištol je Pavel a adresáty jsou Pavlovi spolupracovníci Timotej a Titus. Nejedná se ovšem o soukromé dopisy.

Timotej pocházel (Sk 16,1) z Lystry a byl synem pohanského otce a židovské matky. Pavel ho obřezal a vzal ho na svou druhou misijní cestu (Sk 16,3). Je jmenován jako spoluodesílatel v šesti Pavlových listech. Pavel ho užíval jako svého posla. Timotej sdílel s apoštolem i jeho vězení. Doprovázel Pavla také na poslední cestě do Jeruzaléma (Sk 20,4). Podle 1 Tm 1,3 ponechal Pavel Timoteje jako biskupa1 v Efesu, zatímco sám cestoval dál do Makedonie. V 1 Tm jsou obsaženy pokyny pro správné vykonávání biskupského úřadu.

2 Tm posílá Pavel z vězení (2 Tm 1,8), a to z Říma (2 Tm 1,17). Počítá už s brzkým soudem a jeho nepříznivým výsledkem (2 Tm 4,6-8). Prosí Timoteje, aby přišel, protože se cítí opuštěn. 2 Tm tak představuje jakousi duchovní závěť apoštola Pavla.

Titus není ve Sk jmenován. Z Gal 2,1-3 víme, že byl pohanokřesťan. Doprovázel sv. Pavla do Jeruzaléma na sněm (Gal 2,1.3). Potom ho Pavel pověřil těžkým úkolem urovnání zlé situace v Korintu (2 Kor 2,13; 7,6n.). Titova mise byla úspěšná. Pavel byl s jeho horlivostí spokojen (srv. 2 Kor 8,16nn.)

Podle Tt 1,5 pobyl Pavel s Titem na Krétě, kde ho potom zanechal jako biskupa. Apoštol Pavel se sám vrátil na pevninu. List Titovi obsahuje rady, jak spravovat biskupský úřad.

Pro teologický jazyk pastorálních epištol jsou charakteristická určitá slovní spojení, jako „zdravé učení“ či „zdravá slova“, „žít zbožně“, „bojovat dobrý boj“, a další.

Až do 19. století se tyto listy bez problémů přijímaly jako autentické. Dnes ze sedmi sporných listů nesoucích v preskriptu Pavlovo jméno je dt pavlovský původ u pastorálních listů nejvíce přijímán. Není to však přijetí zcela stoprocentní.

Pro dt pavlovský původ pastorálních epištol lze uvést: Historická situace, kterou předpokládají, se nedá zařadit do apoštolova působení, jak je zachyceno ve Sk. Cesty do Korintu, Troady, Efesu, na Krétu a do Nikopole, které předpokládají tyto listy, se dají umístit až za propuštění apoštola Pavla z římského vězení asi r. 63. Podle Ř 15 se však Pavel už nemínil vracet na Východ.

Řeč a sloh se výrazně liší od nesporně pravých Pavlových listů. Z 848 slov (a 54 vlastních jmen) pastorálních epištol se v jiných Pavlových listech nenachází 306. Pro stejný pojem je užito jiného výrazu než v pravých Pavlových listech. V jazyce pastorálních epištol chybějí pro Pavlovy listy typické částice. Dikce pastorálních listů je klidná a vyrovnaná, chybějí neúplné věty.

V pastorálních listech se objevují určité slovní celky, které zavazují k uchovávání a předávání nauky, což ukazuje na pozdější dobu.

Také předpokládané bludy i eschatologické očekávání ukazují na pozdější vývoj.