UVOD_DO_BIBLE_2013_III

Církevní úřady (služby), které předpokládají pastorální listy, jsou mnohem pevněji konstituované oproti silnému podílu charismatických služeb, jak je předpokládají nesporné Pavlovy listy (např. 1 Kor). Pastorální epištoly jsou dosvědčeny jako Pavlovy listy relativně pozdě.

Existuje stále část badatelů, kteří se hlásí k pavlovskému původu pastorálních epištol. Jako hlavní argument se dají uvést konkrétní osobní údaje (viz hlavně 2 Tm 4,9-14; Tt 3,12-14). V těchto údajích není vidět žádná teologická tendence a jeví se jako „nevymyslitelné“. Navržené řešení: některé části pocházejí přímo od apoštola Pavla, zatímco konečnou podobu jim dal někdo jiný, který použil autentických Pavlových textů. Užití pravých „fragmentů“ by bylo mnohem méně pochopitelné než vytvoření údajů pouze fiktivních.

Existuje také hypotéza sekretáře, který listy sestavil na základě pokynů apoštola Pavla. Tato hypotéza neřeší většinu problémů pastorálních epištol, především jejich pokročilou teologii a historické zařazení.

Názor, který hájí napsání pastorálních listů ještě za života apoštola Pavla, musí zařadit jejich vznik až po Pavlově propuštění z římského vězení asi r. 63 po Kr. Proto za předpokladu pravosti pastorálních epištol je třeba počítat s napsáním 1 Tm a Tt někdy kolem r. 65 po Kr., 2 Tm asi r. 66. 1Tm a Tt by byly napsány někde v Makedonii, 2 Tm jednoznačně v Římě.

Předpoklad dt pavlovského původu pastorálních epištol otevírá širší pole pro jejich datování, dnes obvykle přibližné kolem r. 100. Místo napsání pastorálních listů za předpokladu, že je napsal později některý Pavlův žák, je neznámé. Bylo by pro všechny tři listy stejné. V úvahu může přicházet Malá Asie (Efes?), určitá možnost je i pro Řím.

S pastorálními epištolami je spojen pojem tzv. „raného katolicismu“. Tento pojem označuje prvky a instituce v NZ, které už před-naznačují pozdější podobu zřízení katolické církve. V pastorálních epištolách se skutečně více než v předcházejících Pavlových listech zdůrazňuje řád v církvi, depositum fidei a předávání církevních úřadů. V tom je však možné vidět – i při dt pavlovském chápání těchto epištol – nebo i právě kvůli němu – legitimní rozvinutí počátečního života prvotní církve a také teologického myšlení sv. Pavla.

Nepocházejí-li tyto listy přímo od sv. Pavla, ale z pozdější doby, jsou rovněž svědectvím pro autoritu apoštola národů a úctu k němu. Je v nich už počátek úcty svatých, zde konkrétně svatého apoštola Pavla. Jejich význam pro další dějiny církve byl nepochybně veliký. Byly vzorem pro uspořádání církevního života v dalších staletích.

Z pastorálních epištol nelze přesně zjistit, jakou církevní strukturu dosvědčují, protože popisných údajů je málo. Srovnání s pozdějším zákonodárstvím církve ukazuje také na dobovou podmíněnost některých jejich směrnic (např. celibát kléru). Význam těchto listů pro církev však byl a zůstává veliký.