NAKLADATELSTVÍ A KNIŽNÍ OBCHOD V ČESKÝCH ZEMÍCH

Pro Čechy nebylo politické klima v habsburské monarchii příznivé. Zvláště v období Bachova absolutismu v letech 1852-59 byl dočasně zmrazen emancipační proces, ale boj národa proti útisku nemohl být zastaven. I po skončení národního obrození bylo lze tušit silné národní uvědomění, které se odrazilo v celém kulturním dění, tedy i v literární a knižní sféře. To s sebou neslo jako logický důsledek i zvýšení aktivity v nakladatelské a knihkupecké činnosti. Na počátku sledovaného období to však byly především německé firmy, které vydávaly a rozšiřovaly české knihy. Za zmínku stojí Dominicius, Temsky, Bellmann, Lehman, Steinhauser, Karafiat nebo Winiker, ale už z minulých dob zde bylo několik jmen českých a další se postupně, zvláště v šedesátých a sedmdesátých letech začínají objevovat. V šedesátých letech vzniká asi dvacet menších firem v různých částech Čech, z nichž za připomenutí stojí především působení nakladatelství, knihkupectví a tiskárny Kober. Syn chudého podkrkonošského tkalce Ignác Leopold Kober neměl jiné vzdělání než obecnou školou. I on se vlastní pílí propracoval natolik, že ačkoliv se později začal učit soustružnickému a zámečnickému řemeslu, doplnil si potřebné vzdělání natolik, že mohl redigovat a rovněž překládat literární díla pro česká vydání. K nakladatelské činnosti se dostal přes knihkupeckou živnost. Nejdříve jako knihkupecký cestující, tedy něco jako kolportér. V roce 1846 si otevřel v Táboře s Margrafem knihkupectví, roku 1856 převzal expedici německého Alba románů a povídek, aby později začal vydávat překlady význačných německých autorů. Když se roku 1857 rozešel se svým společníkem, otevřel si vlastní knihkupectví a nakladatelství v Praze. To mělo velký význam především díky vydávání překladové literatury, zejména německé. Sedmdesátá léta dávají vzniknout velkým nakladatelským podnikům jakými jsou firmy Jan Otto nebo František Šimáček, v letech osmdesátých firma František Topič. Všichni jmenovaní společně položili základy k modernímu nakladatelskému podnikání v českých zemích.

Přes všechny obtíže a cenzurní zásahy spojené s Bachovým absolutismem se česká literatura v počátku tohoto období na trhu udržela. Pražská revizní komise vydávala denně seznamy zakázaných knih, někdy o několika stech arších. Mezi nimi bychom našli např. Meyerův slovník naučný, vycházející v sešitové podobě. Při vydání zhruba 400. dílu byl zakázán pro stať o rakouských poměrech celý. Obchodování s ním hrozilo ztrátou koncese. Česká literatura spíše živořila a knihkupci raději nabízeli německé módní listy a umělecká alba. Nově vznikají cestovní příručky a průvodci, celkem dobře se prodávaly dovážené dětské knížky, někdy dokonce i s českým textem. Politická literatura byla těmito poměry z trhu zcela vyloučena. Teprve Bachův pád a vyhlášení konstituce v letech 1860-1861 poměry uvolnilo. Šedesátá a sedmdesátá léta 19. století se mohla zařadit k období rozmachu české knihy a s tím spojeného podnikání, oproti tomu odbyt německých knih v důsledku vyšší české produkce podstatně klesá. Dobře to dokumentují tato čísla: