NAKLADATELSTVÍ A KNIŽNÍ OBCHOD V ČESKÝCH ZEMÍCH
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Vznik moderních nakladatelských domů
Přední místo na konci 19. století zaujímají dvě jména: Jan Otto a František Topič.
Jan Otto se narodil 8. listopadu 1841, v letech 1862-69 pracoval v tiskárně bratří Grégrů, kde řídil edici Matice lidu. Roku 1871 mu jeho tchán Jaroslav Pospíšil předal knihtiskárnu na Václavském náměstí v Praze. Tím byl položen základní kámen k největšímu nakladatelskému domu přelomu 19. a 20. století, později vybudovanému jeho zetěm - Janem Ottou. Roku 1874 otevřel první knihkupectví. S F. Topičem, J. R.Vilímkem a J. Vilímem založil v roce 1899 Českou grafickou unii. Činný byl rovněž jako předseda správní rady Živnostenské banky, aktivně se podílel na politickém životě: v roce 1912 byl zvolen členem Panské sněmovny. Jeho nakladatelství mělo univerzální záběr; mimo jiné vydával edice Světová knihovna, Anglická knihovna, Osvěta lidu, Sborník světové poezie, Lidové rozpravy lékařské, ale nejvýznamnějším edičním počinem je vydání dnes už proslulé české všeobecné encyklopedie Ottův slovník naučný. Jeho 27 dílů vycházelo v letech 1888-1908, doplňky - 28. díl - vyšly roku 1909. Těžiště nakladatelské činnosti spočívalo právě ve vydávání encyklopedických děl, z nichž jmenujme např. Malý Ottův slovník naučný, Ottův kapesní slovník naučný a Ottův zeměpisný atlas. Věnoval se rovněž vydavatelské činnosti, konkrétně vydával časopis Slovanský sborník, Masarykův časopis Atheaneum, Sborník zeměpisný, humoristický časopis Paleček nebo rodinný časopis Zlatá Praha.
Dalším z významných nakladatelských domů tohoto období je firma František Topič. Její zakladatel se narodil 20. listopadu 1858. Roku 1883 otevřel knihkupectví na Ferdinandově, dnešní Národní třídě, které pod jeho vedením neobyčejně prosperovalo v doslova husté konkurenci. Na několika desítkách metrů totiž v té době vedle sebe působilo více než deset knihkupeckých obchodů. Vznik nakladatelského domu se datuje k roku 1886. Rovněž proslulá byla výstavní síň Topičův salón, kde se prodávaly originály obrazů a plastik i užité umění, patřící ve své době k tomu nejlepšímu. Topičovo nakladatelství vydalo celou řadu knih ve velmi kvalitním typografickém i výtvarném provedení. Kupříkladu spisy Viktora Dyka, Ignáta Herrmanna, Jana Nerudy nebo Svatopluka Čecha byly vydány v pěkné úpravě, na kvalitním papíře a v krásných vazbách. Vysoká úroveň knih je zvlášť cenná především proto, že šlo o běžná, tedy cenově dostupná, nikoliv bibliofilská vydání. Tato i jiná díla defilovala na knižním trhu seřazena do edic Vzdělávací knihovna (od 1907), Topičovy dobré knihy (od 1916), Francouzská knihovna (od 1922) nebo Americká knihovna (od 1927). Rovněž oblíbené byly Topičovy bílé knihy, kterých mezi lety 1929-1948 vydalo nakladatelství celkem 102 svazků.