2013-TEORIE STATU A PRAVA

14.1 Právní domněnka

Právní domněnka je konstrukce užívaná v právu, jíž se za určitých okolností v zájmu právní jistoty presumuje (předpokládá) právní skutečnost, o níž není jisto, zda nastala.

Rozlišuje se domněnka vyvratitelná, u níž lze prokázat, že presumovaná skutečnost nastala, popř. nenastala, a pak právní domněnka prokázané skutečnosti ustoupí, a domněnka nevyvratitelná, kde je presumpce kategorická a i v případě, že by se později ukázala nesprávnou, nelze ji zvrátit - stává se právní fikcí.

Vyvratitelnou právní domněnkou je např. presumpce, že manžel matky dítěte, které se narodilo během jejich manželství nebo do 300 dnů od jeho zániku, je jeho otcem.

Nevyvratitelné domněnky jsou v právu vzácnější. Zpravidla se uvozuje slovy "platí", "hledí se". Příkladem nevyvratitelné právní domněnky z pracovního práva - v rámci odstranění nejistoty v postavení zaměstnance, který po skončení pracovního poměru na dobu určitou, nadále se souhlasem zaměstnavatele pokračuje v konání práce, byla stanovena nevratitelná právní domněnka, že tímto se pracovní poměr změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou.

14.2 Opravný prostředek

Opravný prostředek je formalizovaný úkon účastníka řízení (například soudního nebo správního), které směřuje proti konkrétnímu — dle názoru účastníka nesprávnému — rozhodnutí vydanému orgánem, který v daném řízení rozhoduje (například soudem nebo úřadem), a jehož smyslem je docílit opravy tohoto rozhodnutí dle představ účastníka. O opravném prostředku nejčastěji rozhoduje orgán nadřízený orgánu, který rozhodnutí vydal.

Opravné prostředky se dělí na řádné a mimořádné. Řádnými se nazývají ty, kterými se napadá nepravomocné rozhodnutí, mimořádnými se nazývají ty, kterými se napadá pravomocné rozhodnutí.

Pro každý konkrétní druh opravného prostředku bývají stanovena podrobná pravidla: kdo ho může podat, v jaké lhůtě od rozhodnutí, jakým způsobem a komu, a jaký druh vznášených důvodů je přípustný. Taková pravidla jsou odlišná v jiných řízeních, i když se opravný prostředek stejně jmenuje.

14.2.1 Opravné prostředky v občanskoprávním řízení

14.2.1.1 Řádné

14.2.1.1.1 Odvolání

Odvolání je jediný řádný opravný prostředek, kterým se napadá rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci. V nesporném řízení se uplatňuje systém úplné apelace, ve sporném pak systém neúplné apelace. Právní moc napadeného rozhodnutí se po čas odvolacího řízení odkládá. Odvolání není přípustné proti rozsudkům v tzv. bagatelních věcech (spor o peněžité plnění do 10 000 Kč), proti rozsudkům pro uznání a pro zmeškání. Odvolání také není přípustné proti některým usnesením (např. při zahájení řízení bez návrhu).

Lhůta pro podání odvolání činí 15 dnů od doručení rozhodnutí. Pokud účastník není vůbec či řádně poučen o možnosti podat odvolání, lhůta pro odvolání činí 3 měsíce od doručení rozhodnutí. Prominutí zmeškání lhůty je možné z omluvitelných důvodů do 15 dnů od odpadnutí překážky. Odvolání může podat účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím plně či částečně vyhověno. V taxativně stanovených řízeních může odvolání podat i státní zástupce.