2013-TEORIE STATU A PRAVA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
14.2.1.1.2 Odpor
Charakter řádného opravného prostředku má i podaný odpor proti platebnímu rozkazu. Včas podaný odpor platební rozkaz ruší v plném rozsahu a soud nařídí jednání.
14.2.1.2 Mimořádné
14.2.1.2.1 Dovolání
14.2.1.2.2 Žaloba pro zmatečnost
14.2.1.2.3 Žaloba na obnovu řízení
15. RODINNÉ PRÁVO
15.1 Základní informace
Rodinné právo je souhrn právních předpisů upravujících společenské vztahy v manželství, mezi těmi, kdo hodlají uzavřít manželství, mezi rodiči a dětmi, mezi dalšími blízkými příbuznými a mezi dětmi a těmi osobami, které vystupují na místě jejich rodičů (při osvojení a pěstounské péči).
Rodinou v užším slova smyslu se rozumí příslušníci, žijící zpravidla ve společné domácnosti, v širším smyslu jsou to všichni příbuzní.
Právním základem rodinného práva je zásada solidarity a rovnosti v rozhodování obou manželů.
15.2 Prameny rodinného práva
Hlavní prameny rodinného práva jsou zákon o rodině a zákon o pěstounské péči. Zákon o rodině počítá i s možností zániku manželství (úmrtím či prohlášením za mrtvého) a zrušení manželství (rozvodem). Řešením majetkových záležitostí po rozvodu se zabývá občanský zákoník. Rozvod může proběhnout jen u soudu.
Manželství může v ČR uzavřít pouze osoba starší 18 let, ze závažných důvodů ale může soud povolit manželství osobě starší 16 let. Manželství vzniká občanským nebo církevním sňatkem.
16. OBČANSKÉ PRÁVO
16.1 Dělení občanského práva
Občanské právo je nejstarším a také nejobsáhlejším odvětvím soukromého práva. Upravuje občanskoprávní vztahy mezi osobami fyzickými nebo osobami fyzickými a právnickými, případně státem. Dále upravuje vzájemné postavení fyzických a právnických osob a společenské vztahy souvisící s ochranou osobnosti. Jedná se vždy o vztahy založené na rovném postavení účastníků.
V občanskoprávních vztazích platí zásada, podle níž je dovoleno vše, co není výslovně zákonem zakázáno. Občanskoprávní vztahy dělíme na vztahy k věcem (věcná práva) a vztahy k osobám (závazková, obligační práva).
Hlavním pramenem občanského práva je Ústava ČR a Listina základních práv a svobod. Z nich vychází občanský zákoník. Ten upravuje zejména věcná práva, dědická práva a závazková práva.
16.2 Věcná práva, zejména vlastnické právo a práva k věcem cizím
Vlastnické právo zaručuje oprávnění držet, užívat a nakládat (prodat, darovat, zničit) s předmětem vlastnictví. Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona, s poskytnutím náhrady. Věcnými právy k věcem cizím se myslí např. právo zástavní a věcná břemena.
16.3 Dědické právo
Řeší přechod majetku zemřelé osoby na pozůstalé. Zákon rozeznává dva způsoby dědění: ze zákona a ze závěti. Pokud zůstavitel (tedy ten, kdo zemřel), nezanechal závěť, bude dědictví rozděleno tak, jak stanoví zákon.