2013-TEORIE STATU A PRAVA

17.2.4 Účastníci pracovněprávních vztahů

Pracovněprávní vztahy mohou vzniknout pouze se souhlasem zaměstnavatele a zaměstnance. Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím vyjma případu, kdy je práce ukládána podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám, které vykonávají jiný trest nahrazující trest odnětí svobody.

Zaměstnavatelem je fyzická (způsobilost vzniká dosažením věku 18 let) nebo právnická (způsobilost od vzniku) osoba, která organizuje a řídí práci, zajišťuje pracovní nástroje, suroviny, energii, která vlastní výrobní prostředky (stroje, suroviny, nástroje, budovy) a která nese hospodářské riziko celé pracovní činnosti.

Zaměstnancem je pouze fyzická osoba, jejíž pracovněprávní způsobilost vzniká dosažením věku 15 let (s ukončenou povinnou školní docházkou) a která je ve výkonu práce závislá na zaměstnavateli. Práce zaměstnance je závislá nebo námezdní.

Při uzavírání pracovní smlouvy s mladistvou osobou je povinností zaměstnavatele vyžádat si vyjádření zákonného zástupce. Cizinci a osoby bez státní příslušnosti mohou uzavřít pracovní smlouvu, pouze pokud mají povolení k pobytu a pracovní povolení.

17.2.5 Pracovní poměr

Obsahem pracovního poměru je řada práva povinnosti jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Vzniká pracovní smlouvou a řídí se normami pracovního práva. Dělí se na hlavní pracovní poměr (zaměstnanec vykonává práci po plnou pracovní dobu) a vedlejší pracovní poměr (zaměstnanec vykonává práci po kratší pracovní dobu, často po skončení práce v hlavním pracovním poměru).

Pracovní poměr může vznikat:

a) volbou – stanoveno zvláštními interními předpisy (obchod. spol. – volen ředitel, vedoucí odborů)

b) jmenováním – vedoucí zaměstnanci, zejména vedoucí státní organizace, podniků

c) pracovní smlouvou – nejčastější případ.

Povinnou náležitostí každé pracovní smlouvy je druh práce, místo výkonu práce a den nástupu práce. Jako další se může ujednat zkušební doba (písemně, max. 3 měsíce, během ní lze rozvázat pracovní poměr pouhým oznámením zaměstnanci), dobu trvání pracovního poměru (na dobu určitou/neurčitou; doba určitá je zákoníkem práce omezena na nejvýše 3 roky a do srpna roku 2013 ji šlo prodloužit maximálně 2x, tedy v součtu 3x3 roky. Novelizací zákona platí od srpna 2013 možnost řetězení pracovních smluv na dobu určitou, pokud se zaměstnavatel dohodne s odbory; kratší pracovní doba (povinností zkrátit, pokud o to požádá těhotní žena, matka nebo osamělý muž pečující o dítě do 15 let věku), způsob odměňování nebo konkurenční doložku (zaměstnanec se zavazuje, že po skončení pracovního poměru nebude pracovat u jiného zaměstnavatele se stejným druhem činnosti).

Změnit pracovní poměr lze pouze písemně a v některých případech zaměstnavatel může či dokonce musí přesunout zaměstnance na jinou činnost (v případě ochrany zdraví – těhotná žena, matka dítěte mladšího 9 měsíců, ochrana před přenosnými chorobami).