PSK otázky

• kolem 2 let navazuje dítě vztahy také s ostatními dětmi - projevuje se paralelní hra, teprve ve 3 letech dokáže dítě při hře spoluprácovat a soupeřit

• mezi 1. a 3 . rokem fáze vzdoru, první fáze negativismu, dítě si uvědomuje vlastní autonomii; u různých dětí se různě projevuje, vrchol dosahuje ve 2 a půl letech - nutný je klidný, chápavý, ale důsledný přístup rodičů.

Poslušnost – popisujeme 2 typy poslušnosti , liší se motivem, proč dítě poslouchá.

• dobrovolná – dítě vnitřně souhlasí, má základ v synchronii matka-dítě v prvních měsících

• situační – je podmíněna zvnějšku, dítě poslechne, pokud rodiče dohlížejí, bez projevu souhlasu nebo radosti; vztah k morálním pravidlům v budoucnosti

Jednotnost - Je nutné, aby výchovné působení na dítě v tomto věku bylo jednotné. Některé děti vstupují do kolektivních zařízení (jesle) - adaptace na kolektivní zařízení je rozdílná. 5 - 15 % dětí má vážné potíže, pak je nutný odklad nástupu do kolektivního zařízení na pozdější dobu. Vhodná jsou mateřská centra, plavání dětí, společné hry - dítě se postupně dostává do kolektivu jiných dětí. Také matky, které mnohdy v domácí péči o dítě prožívají izolaci, se dostávají do společnosti

jiných matek a dětí. Navzájem si vyměňují informace a radí si v péči o děti.

Otázka

City, základní druhy citů.

Hospitalizované dítě, adaptace na hospitalizaci.

City

City:

(emoce) vyjadřují prožívání subjektivního stavu a vztahu k působícím podnětům.

Podstatným znakem je příjemnost nebo nepříjemnost a přitahování nebo odpuzování působících podnětů. Říkáme, že city jsou psychosomatické stavy. Prožívání označujeme slovy "jak se člověk cítí".

City jsou psychické jevy, které hodnotí to, co prožíváme a co děláme. Hodnocení se přitom řídí našimi potřebami a cíli.

Vlastnosti citů:

· polarita (protikladnost) - převážná většina citů má svůj protiklad ( láska/nenávist,

sympatie/antipatie, radost/žal ).

· ambivalence (smíšenost) - většina citů je výsledkem "smíšení" různých příjemných

(stenických) a nepříjemných (astenických) citů ( láska - radost, obavy, žárlivost atd.)

· aktuálnost - jeden cit prožíváme v téže poloze pokaždé jinak; neopakovatelnost jednou

prožitého citu v téže podobě

· stereotypnost – vlivem opakovaných podnětů se určitá citová reakce upevní a přetrvává, i

když se význam původních podnětů změnil (tentýž cit se opakuje a vyvolá stejnou citovou

reakci)

· adaptace – opakující se podněty někdy přestanou vyvolávat tak intenzivní city, jaké vyvolaly

na počátku působení, člověk se časem stává vůči určitým citům odolný ("zlhostejní" k nim)

· citová nakažlivost – jedná se o přenos citů z jednoho člověka na druhého.