PSK otázky

Citové vztahy jsou pro člověka silným motivem jednání (obětování života za ideu, vražda z

nenávisti).

5. City společenského vědomí – vyšší city

Jsou to city, které vznikají v průběhu socializace člověka a podílejí se na vytváření jeho

společenského vědomí, jsou jeho součástí. Tyto city jsou typické pouze pro člověka.

Patří sem:

· intelektuální city - člověk je prožívá při poznávací činnosti – cit zvědavosti, překvapení,

radosti.

· estetické city - jsou city, které člověk prožívá při hodnocení působících podnětů z hlediska

jejich krásy – cit krásna, harmoničnosti

· etické city - jsou city, které člověk prožívá při dodržování nebo porušování morálních

principů a zásad u sebe samého nebo u jiných lidí – cit viny, křivdy, spravedlivosti; etické

city tvoří součást charakteru člověka.

· sociální city - jsou city, které prožíváme ve styku s druhými lidmi nebo sociálními skupinami,

základní charakteristikou je náklonnost k druhé osobě – cit lidské důstojnosti, kolegiality,

úcta k druhým.

Citové poruchy

Citové poruchy se týkají jednak průběhu citů a jednak obsahu citů.

· vystupňovaná citová labilita - náhlé střídání citů (pláč, smích)

· citová pomalost - malá pohyblivost citů

· chorobná citová rozdvojenost, přítomnost protikladných citů.

· citová tupost - apatie – abnormální lhostejnost k vnějšímu světu

· zvýšená citová dráždivost - člověk "vybuchne" při sebemenším citu

· patické nálady – trvají nepřiměřeně dlouhou dobu, např. nálada manická ( nepřiměřeně

veselá), nálada depresivní, euforická, úzkostná

· patický afekt – vystupňovaný afekt až s krátkodobou poruchou vědomí a amnézií

· patická vášeň – vystupňovaná vášeň, která vede člověk až k páchání trestných činů (hráčská, sexuální vášeň…)

· fobie - strachy, které se vnucují proti vůli člověka a nedají se potlačit

Hospitalismus

Značí nepříznivé, především psychické podmínky nemocničního a ústavního prostředí a důsledky jejich působení na duševní stav a tělesné zdraví nemocného. Nejčastěji bývá pozorován u dětí, u nichž se pro psychickou nezralost a labilitu projevuje nejvýrazněji. Vznikají psychické změny, shrnované pod pojmem regrese. U dětí může mít podobu návratu do předchozích etap vývoje, dítě ztrácí původní návyky (při hygieně, začně se znovu pomočovat, chce být krmeno…) mluví méně a hůře.

Citově reaguje:

1. depresí a pláčem

2. protesty a agresí

3. chorobnou uzavřeností, autismem

4. adaptuje se na ústavní prostředí, naučí se je využívat a vyhýbá se učení a práci

5. otupělost s monotónní slovní a pohybovou aktivitou ( př. stereotypní kyvání těla, dumlání prstů…).

Prevencí hospitalismu je takový ústavní režim, jenž se co nejvíce blíží běžným životním podmínkám s rytmem činnosti, příp. učení , zábavou, hrou a přiměřeným odpočinkem. Je důležité umožnit pobyt rodiče s dítětem v nemocnici.