PSK otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Stáří lidé zapomínají více. Mají špatnou krátkodobou paměť, ale výbornou paměť dlouhodobou.
Nejúčinnějším prostředkem proti zapomínání je opakování- aktivní, vlastními slovy, logická kostra, rozvoj paměti cvičením.
Rozpoznání - snaha vybavit si něco, co jsme již zapoměli
Podmínky úspěšného zapamatování, vybavování
-dobrý psychický a fyzický stav (únava, nemoc)
-strach
-tréma
-kvalita osvojení
-individuální rozdíly
-doping (káva, prášky)
- vůle (chtít se zapamatovat)
- soustředěnost, pozornost
- denní doba
- počet opakování učiva
- logické uspořádání učiva
Význam paměti pro ZA
Paměť je pro ZA důležitá stejně jako pro ZA uplatňují paměť při pracovních postupech, plnění ordinací, péči o nemocné, neustále se musí vzdělávat
Nemoc – náročná životní situace, reakce na nemoc
Osnova
co je to , autoplastický obraz a jeho stránky
Nemoc- Psychické projevy nemoci a adaptace člověka na nemoc
Postoj člověka k nemoci
Reakce nemocného na nemoc
Psychická problematika hospitalizace
Nemoc – souhrn reakcí organismu na poruchy rovnováhy v jeho vnitřním prostředí nebo mezi organismem a vnějším prostředím
-v medicíně se pojem nemoc užívá k označení konkrétní choroby
- každý člověk prožívá nemoc jinak
-autoplastický obraz nemoci – subjektivní prožívání nemoci
a) emoční stránka – STRACH, ÚZKOST, BOLEST
b) racionální stránka – ZNALOST, ROZUMOVĚ SE S NEMOCÍ VYROVNAT
c) volní stránky – DO POPŘEDÍ PŘICHÁZÍ VŮLE, ÚSILÍ ODOLÁVAT NEMOCI
Psychické projevy při nemoci
-omezení aktivity, přechod z aktivity do pasivity, závislot na personálu
-výrazná změna biorytmu
-emoce, nejistota, strach, úzkost
-jiné prostředí – hospitalizace v nemocnici( to je nesympatické prostředí)
-psychika – má chorobu, ztrácá vládu na sebou, nedokáže to logicky odůvodnit
-soc.prostředí – je omezené, je v sociální izolaci, prostředí, které si nevybral
Adaptace člověka na nemoc dle E. K. Rossové
1) Negace, šek, popírání – výkřik jako citová reakce na kritickou událost, typická je panika, přehnané obavy, pláč, strach, nemocný přijímá informace výběrově, co nezapadá do jeho představ a neslučuje se s jeho nadějemi „neslyší“. Sám sebe přesvědčuje, že jde o omyl. Tvrdí, že s ním o nemoci nikdo nemluví. Je třeba ho vyslechnout, vše klidně opakovaně vysvětlit, odpovídat na otázky.
2) Agrese, hněv vzpoura - nemocný je plný negativních pocitů – zmatku, prostestu. Nechápe proč musel onemocnět zrovna on. Objevují se pocity viny, zlobí se na celý svět. V hlouby duše si je vědom, že lidé na kterých si své pocity vylévá za jeho nemoc nemohou. Umožníme nemocnému mluvit o emocích.
3) Smlouvání- nemocný uvažuje o smyslu života, přemýšlí jak naplnit čas, který mu zbývá, co by rád zažil. Nemocný si vytváří krátkodobé cíle.