Správní právo přednášky

Veřejný podnik

• soukromý podnik plnící část úkolů veřejné správy (STK)

• výkon výsostného práva soukromou osobou (myslivecká stráž)

Fyzické a právnické osoby soukromého práva

Státem založená nadační společnost, nadační fond…

• Lékař při rozhodování o pracovní neschopnosti

• Status úředníků veřejné správy, tj. zaměstnanců veřejné správy, kteří vykonávají tzv. úřední činnost, resp. činnost úředního charakteru, se zpravidla řídí režimem tzv. veřejné služby – tj. právní režim postavení osob, vykonávajících veřejnou službu jako úřední povinnost.

• V rámci veřejné služby můžeme rozlišovat institut státní služby vztahující se na zaměstnance státu ve sféře státní správy. Kromě toho pak rozlišujeme režim zaměstnanců veřejnoprávních samosprávných korporací, což je nejčastější v případě zaměstnanců územních samosprávných celků.

• Zákon o státní službě přichází s úplně novým typem právního vztahu, kterým se řídí vztah státního zaměstnance a správního úřadu, a to služebním poměrem podle zákona o státní službě.

• Zákoník práce se zde aplikuje pouze v případě, že zákon na něj odkáže.

• Zákoník práce tedy není vůči zákonu o státní službě subsidiárním (podpůrným) právním předpisem. Základní instituty pracovního práva jako zejména vznik pracovního poměru dle pracovní smlouvy nebo jmenování nebo ukončování pracovního poměru se v případě státních úředníků nově vůbec neuplatní.

• Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, upravuje pracovní poměr úředníků územních samosprávných celků a jejich vzdělávání.

• Na pracovněprávní vztahy úředníků ÚSC se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak.

• Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. Jestliže je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento pracovní poměr tímto zákonem.

• V případě vztahu zákona o úřednících ÚSC a zákoníku práce platí obecné pravidlo, že zákoník práce je považován za obecný právní předpis, přičemž zákon o úřednících ÚSC jako zvláštní zákon obsahuje speciální úpravu.

Fyzické osoby jako subjekty správního práva

• Fyzické osoby patří k té skupině subjektů správního práva, vůči kterým směřuje výkon veřejné správy. Jejich postavení ve správněprávních vztazích je ve vztahu ke konkrétnímu subjektu veřejné správy podřazené (nerovné).

• Subjektivita fyzické osoby = způsobilost být nositelem práv a povinností

• V obecné poloze je právní subjektivita fyzické osoby jednotná pro celý právní řád. Fyzická osoba je obecně způsobilá být nositelem práv a povinností, jestliže jsou pro to splněny příslušné podmínky. Právní subjektivita v obecné poloze vzniká narozením, trvá po celý život a zaniká smrtí.

• Fyzická osoba jako subjekt správního práva má řadu práv a povinností již od narození – např. právo na lékařskou péči, právo a současně povinnost mít vlastní jméno apod. V případě některých konkrétních práv a povinností vyžadují normy správního práva k jejich vzniku vedle narození ještě některé další právní skutečnosti – např. dosažení určitého věku, dosažení určitého vzdělání, české státní občanství apod.

• Způsobilost fyzické osoby být nositelem práv a povinností je předpokladem k tomu, aby tato práva a povinnosti mohla nabývat vlastními právními úkony, tj. předpokladem ke způsobilosti k právním úkonům.

• Způsobilost k právním úkonům vzniká teprve tehdy, když fyzická osoba dosáhla určitého věku a získala s tím spojené rozumové schopnosti samostatně rozpoznat význam a následky svého konkrétního jednání a zároveň schopnosti své jednání ovládnout.

• V oblasti správního práva platí pro nabytí způsobilosti fyzických osob k právním úkonům řada zvláštních ustanovení – např. od 15 let vzniká fyzické osobě povinnost samostatně se hlásit k pobytu, mít občanský průkaz a prokazovat jím svoji totožnost, právo žádat o povolení řízení motorového vozidla skupiny M, od 17 let vzniká právo žádat o povolení k řízení motorového vozidla skupiny A a T, od 21 let právo žádat o povolení k řízení motorového vozidla pro dopravu osob, vozidel požární ochrany, zdravotnictví atd.

• Ve většině případů však normy správního práva nestanoví výslovně, od kdy fyzická osoba získává způsobilost k právním úkonům. Za způsobilou k právním úkonům je pak v plném rozsahu považována fyzická osoba, která nabyla zletilosti, přičemž se vychází z občanskoprávní úpravy.

• § 30 NOZ: Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.

• V normách správního práva nenajdeme obecné ustanovení, které by řešilo otázku, kdy lze fyzickou osobu zbavit svéprávnosti nebo, kdy lze její svéprávnost omezit pro nedostatek požadovaných rozumových schopností. Ve většině případů musí správní orgány otázku rozumových schopností fyzických osob v souvislosti s jejich způsobilostí ke vždy konkrétním úkonům ve sféře působnosti správního práva řešit samy, a to zejména s ohledem na povahu věci.

• Fyzická osoba, která nesplňuje podmínky způsobilosti k právním úkonům, tj. vedle příslušného věku právě požadované rozumové rozpoznávací a ovládací schopnosti, nemůže ve správněprávních vztazích vystupovat samostatně, ale musí být v takovém jednání vždy zastoupena.

• Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem společně s její způsobilostí k právním úkonům se ve sféře správního práva vztahuje jak k oblasti správního práva hmotného, tak k oblasti správního práva procesního.

• Pokud jde o způsobilost fyzické osoby k protiprávním úkonům (tzv. deliktní způsobilost), ta je ve správním právu, obdobně jako v právu obecně, vázána na stejné podmínky jako její způsobilost k právním úkonům.

• Pokud tak stanoví zákon, může být v určitém rozsahu na příslušné fyzické osoby přenesen i určitý výkon veřejné správy – např. soukromí lékaři při rozhodování o pracovní neschopnosti, autorizovaní inspektoři podle stavebního zákona apod.