DP-Klimešová-Lucie

význam v uvedeném povolání pomáhajících. V cizojazyčném literárním přehledu Drahošové

a Jarošové (2016) dále nacházíme neméně důležitou dostupnost, spolehlivost a poskytování

emoční i fyzické podpory ze strany sester. Marková a kol. (2020) doplňují k osobnostním

předpokladům také aktivní přístup, schopnost efektivně reagovat na různé situace i kritické

myšlení. Zmiňují i potřebu umění vcítit se do situací druhých a chápat jejich problémy.

Drahošová a Jarošová (2016) ještě závěrem doplňují, že zmíněná podpora pacientů zahrnuje

poskytování naděje, emocionální i duchovní péči. Jankechová, Bystrická a Pechová (2017)

zdůrazňují, že by součástí osobnostních předpokladů sester mělo být samostatné rozhodování

a převzetí odpovědnosti za své jednání. Dodávají, že sestry nesou plnou odpovědnost za

odborné výkony a zároveň jsou povinné dodržovat etické a právní standardy ošetřovatelské

péče.

2.3.4 Vybrané problémy v profesi sester

Naplňování a překračování kompetencí

Autoři Mikšová a kol. se již v roce 2014 věnovali ve svém článku problematice

naplňování kompetencí u členů ošetřovatelského týmu. Z pohledu jednotlivých profesí

je situace, dle zjištění autorů, nejkritičtější právě u všeobecných sester. Nejenže vykonávají

činnosti spadající do kompetencí lékařů, mnohdy provádějí činnosti nelékařských pracovníků

s nižšími kompetencemi (např. hygienická péče, podávání stravy, úprava lůžka), což snižuje

22

čas na specializované úkony, uvádí Mikšová a kol. (2014). Problém nastává také u praktických

sester v překračování kompetencí. Praktické sestry vykonávají činnosti, které nejsou v souladu

s jejich odbornou způsobilostí, což může mít nejen negativní dopad na kvalitu poskytované

péče, v některých případech může představovat riziko pro pacienty, jak naznačují v závěru

článku autořiMikšová a kol. (2014).

Prestiž a vnímání profese

Autorka Šochmanová (2015) informuje, že v současné době se v našem zdravotnictví

živě diskutuje o prestiži povolání všeobecných a praktických sester, zejména pak v souvislosti

s jejich vzděláváním. Uríčková a Lajdová (2018) se k této problematice také vyjadřují

a konstatují, že laická veřejnost ne vždy oceňuje odborné dovednosti a kompetence, které sestry

získávají prostřednictvím vzdělávání. Kabátová a Puteková (2017) na základě své výzkumné

práce zjistily, že až 61 % laické veřejnosti vnímá sestru primárně jako pomocnici lékaře, která

podle nich nepotřebuje vysokoškolské vzdělání. A přestože vzdělávání přispívá

k profesionalizaci, vystudované sestry se cítí nedoceněné, dodává Řehořová (2015). Řehořová

(2015) v článku argumentuje, že získání vyšší kvalifikace se často nepromítá do platových