DP-Klimešová-Lucie

(NovoPsych © 2023).

26

Zmíněný tým autorů Králová, Andraščíková a Vévoda (2018) ve svém článku označuje

tento nástroj za nejčastěji k hodnocení kvality pracovního života v pomáhajících profesích.

Autorka uvedeného dotazníku se zaměřuje v nástroji pro sběr dat na tři oblasti, které

mají přímý vliv na kvalitu profesního života. Těmto oblastem se budeme jednotlivě detailněji

věnovat níže a jsou jimi: pocit spokojenosti, syndrom vyhoření a sekundární traumatický stres

(Stamm, © 2009–2012).

Pocit spokojenosti (compassion satisfaction)

Stamm (© 2009–2012) ve zmiňovaném dotazníku uvádí tuto oblast, která měří

u zdravotníků uspokojení a radost z pomáhání druhým lidem. Mesárošová a kol. (2017)

představují tuto oblast jako pozitivní důsledky pomáhajícího, vyplývající z možnosti

a schopnosti pomáhat druhým. Hegarty a Buchanan (2021) tuto oblast popisují jako uspokojení

z dobře odvedené práce a pozitivního dopadu na druhé. Vyšší skór na škále zde naznačuje,

že pomáhající profese nacházejí uspokojení ve své práci, což má pozitivní dopad na jejich

celkovou kvalitu života. Dle Todaro-Franceschi (2024) se tento pocit projevuje jako štěstí,

spokojenost nebo vnitřní naplnění. Stamm (© 2009–2012) tedy tvrdí, že pracovníci s vysokým

skórem v této oblasti pociťují radost ze své práce a její smysl. Autoři Mesárošová a kol. (2017)

navíc doplňují, že tito pracovníci vykazují nižší míru stresu a nižší výskyt úzkosti a deprese.

Syndrom vyhoření (burnout)

Stamm (© 2009–2012) tuto část standardizovaného dotazníku uvádí jako oblast, která

hodnotí negativní důsledky dlouhodobého stresu, jako jsou vyčerpání, frustrace a beznaděj.

Pomáhající, kteří dosahují vyššího skóru, dle autorky pociťují emocionální vyčerpání, což vede

k poklesu pracovní motivace a zhoršení celkové kvality života.

Syndrom vyhoření je charakterizován jako emocionální, fyzické a duševní vyčerpání,

pramenící z dlouhodobého pracovního stresu. Javůrková, Raudenská a Glombíková (2018)

vysvětlují stav jako vyčerpání, které vede ke ztrátě profesního zájmu a zaujetí, zejména

u pomáhajících profesí. Poliaková (2017), věnující se této problematice, doplňuje, že právě

profese sester patří k nejvíc ohroženým v souvislosti s výskytem syndromu vyhoření (dále jen

burnout). Mezi hlavní příčiny tohoto syndromu u zdravotnických profesí, jak uvádí Vévodová

a kol. (2016), patří neustálé vysoké nároky na výkon, přesčasové služby a emocionální zátěž

spojená s péčí o pacienty. Syndrom vyhoření se poté projevuje sníženou pracovní morálkou,

27

emoční vyčerpaností, ztrátou zájmu o práci a zhoršením mezilidských vztahů na pracovišti,

doplňují Vévodová a kol. (2016). Z výzkumu Kozákové a kol. (2016) vyplývá, že s rostoucí