DP-Klimešová-Lucie

zaznamenány u sester s vyšším vzděláním. Vyšší průměrné hodnoty kvality života byly také

zjištěny u jedinců s nižším pracovním úvazkem a kratší dobou praxe na současném pracovním

místě. Na základě vyhodnocených subškál standardizovaného dotazníku ProQOL bylo

autorkami odhaleno, že valná většina sester (tj. 75 %) dosahovala pouze střední úrovně pocitu

spokojenosti s profesním životem. U zbytku participantů byla zjištěna vysoká úroveň pocitu

spokojenosti s prací, přičemž nejčastěji u sester na ambulancích. Střední riziko vzniku

syndromu vyhoření bylo zaznamenáno u více než poloviny participantů, a to zejména u sester

z lůžkových oddělení. Střední riziko vzniku sekundárního traumatického stresu bylo

vyhodnoceno taktéž u více než poloviny participantů (tj. 75 %). Autorky Burešová a Jarošová

(2015) proto identifikovaly rozdíly v kvalitě života sester na základě jejich pracoviště

(ambulance, lůžková oddělení, intenzivní péče aj.). Z výsledků vlastní výzkumné studie

vyplývá, že celkový skór kvality života je vyšší u sester pracujících v ambulancích a naopak

nejnižší skór bylo zaznamenán u sester na lůžkových odděleních. Autorky na základě

uvedených výsledků studie avizují na management nemocnic k potřebě optimalizace

pracovních podmínek a díky tomu k příznivému ovlivnění profesní i celkové kvality života

sester.

Kowitlawkul a kol. (2018) se ve své studii zabývali různými faktory ovlivňujícími

kvalitu profesního života u praktických a všeobecných sester. Autoři na základě kvantitativního

výzkumu konajícího se v Singapurské nemocnici identifikovali klíčové determinanty, které

ovlivňují jejich kvalitu života negativně i pozitivně. Na základě 1 040 odpovědí v dotaznících

autoři uváděli, že silná podpora ze strany rodiny, kolegů či nadřízených hraje významnou roli

ve zlepšení kvality profesního života. Také schopnost efektivně zkoordinovat pracovní

30

a soukromý život přispívá k vyšší kvalitě života a menší míře vyčerpání. Výzkumná studie

ukázala, že sestry s vyšší úrovní sociální podpory lépe zvládají stres, což pozitivně ovlivňuje

jejich fyzické i duševní zdraví. Naopak nedostatek podpory na pracovišti, prodloužená pracovní

doba, častý pracovní stres negativně ovlivňují kvalitu profesního života, a tedy představují

rizikový faktor pro rozvoj syndromu vyhoření (Kowitlawkul a kol., 2018).

Autoři Wagner a kol. (2020) ve své průřezové studii zkoumali psychosociální pracovní

podmínky praktických/všeobecných sester a lékařů ve dvou nemocnicích v Německu pomocí

standardizovaného dotazníku COPSOQ II. Nástroj v rámci 16 dimenzí hodnotí pracovní zátěž,

rozvoj, smysl práce, vztahy nebo spokojenost s profesí. Studie se zúčastnilo 567 sester a 381

lékařů, přičemž hlavním cílem bylo porovnání situace mezi pracovníky nemocnic