DP-Klimešová-Lucie

Mesárošová a kol. (2017) považují za jeden z hlavních stresorů také administrativní práci.

Machálková a kol. (2020) zmiňují spánkovou deprivaci způsobenou směnným provozem

a na základě své studie potvrzují, že nedostatek spánku a narušení biorytmů přispívají

ke zvýšené únavě a stresu. Autorky zdůrazňují, že tyto uvedené faktory negativně ovlivňují

fyzickou, psychickou a sociální pohodu jednotlivců. Autorky Hosáková a kol. (2015) se

v příspěvku ve sborníku zaměřují výhradně na duševní zdraví sester a stejně tak souhlasí s výše

uvedeným a doplňují, že duševní zdraví je zásadním faktorem při zvládání náročných podmínek

v klinické praxi. Mimo jiné autorky Škochová a Němcová (2018), které souhlasí s Markovou

a kol. (2020), poukazují na to, že pokud dochází k neadekvátnímu zvládání těchto náročných

situací, chování pomáhajícího se může projevovat negativním zvýrazněním rysů osobnosti.

U těchto osob můžeme zpozorovat náladovost, přecitlivělost, citové ochladnutí, až emoční

vyhoření. Škochová a Němcová (2018) a Hosáková a kol. (2015) doplňují, že toto

neprofesionální chování, které sestra používá jako obranný mechanismus, může ovlivňovat

zmíněnou fyzickou a psychickou pohodu sestry, ale i může se i projevit na jejich ošetřovatelské

péči o pacienty. Hosáková a kol. (2015) varují, že nedostatek duševní pohody může vést nejen

ke snížení pracovního výkonu, ale také k poruchám paměti. Tato tvrzení autorky Hosáková

a kol. (2015) uvádějí na základě provedeného výzkumu, z něhož také vyplývá, že více než

třetina participantů vykazuje známky poruch duševního zdraví, což je ve srovnání s běžnou

ženskou populací v České republice trojnásobek.

32

2.4.4 Strategie pro zlepšení kvality profesního života sester

Todaro-Franceschi (2024) tvrdí, že dobrá kvalita profesního života se odráží

nejen na vykonávané práci jedince, ale také na kvalitě života těch, o které pečuje.

Výzkumné studie Ježorské, Vévody a Chrastiny (2014) a Vévody, Vévodové

a Sobotkové (2020) prokázaly, že nejen finanční ohodnocení, ale zejména příjemné pracovní

klima (spolupráce na oddělení, spolupráce s jinými profesionály, pracovní vztahy

s nadřízenými a jejich uznání) či možnost odborného vzdělávání mohou přispět k pracovní

spokojenosti. Právě pracovní spokojenost hraje důležitou roli při snižování rizika stresu

a syndromu vyhoření. Jak jsme již detailněji popsali výše, zdravotnické profese jsou vystaveny

vysokému riziku psychosociálních faktorů, jako je stres, velká pracovní zátěž nebo také

nepřiměřené pracovní podmínky (Vévoda a kol., 2019). Podle Vévody a kol. (2019) je nezbytné

učinit opatření, která minimalizují tyto faktory, a zabránit jejich přeměně v syndrom vyhoření.