DP-Klimešová-Lucie

podmínek nebo kompetencí sester. Autorka upozorňuje, že výše uvedené může vést ke ztrátě

motivace, a to jak u stávajících sester, tak u potenciálních studentů tohoto oboru.

Odchody z profese a jejich dopady

Evropská komise odhaduje, že do roku 2020 bude v zemích Evropské unie chybět

zhruba 970 000 zdravotnických pracovníků, a z toho až 590 000 sester (Heczková a Bulava,

2018). Odchody sester z profese negativně ovlivňují nejen dostupnost péče, ale i její kvalitu,

podotýkají Heczková a Bulava (2018). Jak zjistila Poliaková (2017) ve své studii, nedostatek

sester zvyšuje i riziko syndromu vyhoření.

Za klíčový faktor je považována pandemie, která zhoršila podmínky ve zdravotnictví

a přispěla k tzv. „The Great Resignation“, v překladu k masovému odchodu zdravotníků

z profese, jak popisuje Todaro-Franceschi (2024) ve své monografii. Další z hlavních důvodů

odchodu sester z profese je dlouhodobá pracovní nespokojenost a nízká motivace k setrvání

v oboru. Autorka Balková (2016) motivaci považuje za zásadní faktor ovlivňující úspěšnost

a výkonnost pracovníků. Autorky Rambousková a Ratislavová (2018) a Plachá (2015)

upozorňují, že dlouhodobá nízká motivace sester může vést k vysoké fluktuaci, psychickému

23

vyčerpání i syndromu vyhoření. Autorky za faktory uvádějí nedostatečné finanční ohodnocení,

přesčasové služby či stresující pracovní prostředí. Řehořová (2015) a Mesárošová a kol. (2017)

doplňují nadměrnou administrativní zátěž, která omezuje čas věnovaný pacientům.

Český zdravotní systém čelí nedostatku sester, konstatuje Šochmanová (2015) a pokládá

si otázky o správnosti stávajícího systému vzdělávání, případně o možnostech zvýšení prestiže

těchto profesí. Autorky Uríčková a Lajdová (2018) k tomu dodávají, že zkreslené vnímání

profese veřejností spolu s nedostatkem sester zvyšuje tlak na ty, které v oboru přetrvávají.

Závěrem Šochmanová (2015) z České asociace sester dodává, že je nejprve zásadní sjednotit

názory zákonodárců, odborných společností, vzdělávacích institucí a samotných zdravotníků.

Králová, Andraščíková a Vévoda (2018) uvádějí, že s rostoucím celosvětovým nedostatkem

nelékařských zdravotnických pracovníků (dále jen NLZP) narůstá zájem o zjišťování

a hodnocení kvality jejich pracovního života. Todaro-Franceschi (2024) doplňuje, že

pomáhající profese významně zlepšují kvalitu života pacientů. Proto je zásadní věnovat

pozornost jejich kvalitě profesního života, jelikož přímo ovlivňuje úroveň poskytované péče.

2.4 Kvalita profesního života

V odborné literatuře se lze setkat s různým označením tohoto konceptu. Nejčastěji se

používají výrazy jako „kvalita pracovního života“, „kvalita profesního života“, „profesní

kvalita života“ nebo „pracovní kvalita života“. Tyto pojmy bývají zpravidla používány jako