učitelská způsobilost - státnice

• Psychické vlastnosti = charakter, temperament a schopnosti – ovlivňují, jak dítě zvládá požadavky ve škole

• Psychické stavy = vnitřní rozpoložení, reakce na situace a požadavky

• Psychické obsahy = individuální zkušenosti dítěte

• Psychické procesy = umožňují poznávání světa – patří sem vnímání, představivost, myšlení, paměť, city, vůle a motivace.

• okruhy diagnostického zájmu: hodnocení úrovně motoriky, vnímání tělového schématu, hodnocení úrovně percepce, komunikační dovednosti, rozumové předpoklady, lateralita, pravolevá, prostorová a časová orientace, školní připravenost, sociální vlivy, tělesné a duševní vlastnosti, studijní výsledky – čtení, psaní, počítání, chování dítěte, školní zdatnost (struktura a komplexy znalostí, rozumové schopnosti, paměť, učební a kognitivní styl a motivace) a sociabilita a morální rozvoj (sociálně-motivační dispozice, sociálně-emoční dispozice, sociálně-kognitivní dispozice a sociálněhodnotící dispozice).

• Diagnostika dítěte: využívá různé nástroje podle věku = důležité je volit přiměřené metody vzhledem k vývojové úrovni dítěte

Chyby při aplikaci a interpretaci diagnostických metod a posuzování jiných osob.

• Špatná volba diagnostických metod: Použití nevhodné metody pro daný cíl diagnostiky nebo pro danou skupinu žáků (např. použití testu znalostí u žáků s dyslexií).

• Nedostatečná validita a reliabilita metody: Metoda nemusí měřit to, co má měřit (validita) nebo výsledky nejsou stejné (reliabilita).

• Chyby v interpretaci: Nesprávné vyhodnocení výsledků, přehlédnutí důležitých informací, zkreslování dat vlivem vlastních předsudků.

• Haló efekt: Hodnocení osoby na základě jedné pozitivní nebo negativní vlastnosti.

• Přílišné zobecňování: Aplikace výsledků diagnostiky na všechny žáky dané skupiny bez ohledu na individuální rozdíly.

• Nedostatečná znalost specifické dané skupiny: Nebrání se do úvahy specifické potřeby žáků s postižením, odlišné kulturní prostředí apod.

• Subjektivní hodnocení: Ovlivnění diagnostiky osobními preferencemi a postoji hodnotitele.

• Nedostatečná zpětná vazba: Neinformování žáků o výsledcích diagnostiky ao navržených opatřeních.

• Neadekvátní intervence: Realizace opatření, která nejsou založena na výsledcích diagnostiky nebo nejsou pro danou žáku vhodnou.

Příklady chyb:

• Učitel provede test z matematiky a na základě špatných výsledků si myslí, že žák má obecně nízké kognitivní schopnosti.

• Učitel hodnotí žáka s poruchou pozornosti jako líného a nepracujícího, aniž by zohlednil jeho specifické potřeby.

• Učitel používá stejný vzdělávací plán na všechny žáky ve třídě, bez ohledu na to, že někteří žáci potřebují individuální přístup.

Doporučení pro minimalizaci chyb:

• Důkladná příprava: Seznámit se s metodami a principy pedagogické diagnostiky, znát specifikaci jednotlivých metod.

• Využívat více metod: Kombinovat různé diagnostické metody pro komplexnější obraz o žákovi.

• Získávat informace z různých zdrojů: Mluvit s žákem, rodiči, jinou pedagogikou.

• Být si vědom vlastních předsudků: Snažit se o objektivní hodnocení.

• Pravidelně se vzdělávat: Sledovat nové trendy a výzkumy v oblasti pedagogické diagnostiky.

• Spolupracovat s odborníky: Využijte konzultace s psychologem, speciálním pedagogem.

• Poskytovat zpětnou vazbu: Informovat žáky o výsledcích diagnostiky a navržených opatřeních.

• Zaměřit se na individuální potřeby žáků: Přizpůsobit vzdělávací proces a intervence potřebám každého žáka.

• Být vědomi limitů diagnostických metod: Diagnostika je jen jeden z nástrojů poznání, který je třeba kombinovat s dalšími informacemi.

• Pravidelně se vzdělávat v oblasti inkluzivní pedagogiky: Umožnit všem žákům přístup ke kvalitnímu vzdělávání