učitelská způsobilost - státnice

Časové rozvržení autoevaluačních činností:

• hospitační činnost (v průběhu celého škol. roku)

• sebehodnocení práce učitelů a hodnocení ředitelem školy za minulý školní rok (začátek škol. roku)

• projednání struktury vlastního hodnocení školy s pedagogickou radou (do konce září)

• projednání vlastního hodnocení školy v pedagogické radě za minulý školní rok (do konce října)

• dovednostní testy (podzim)

• srovnávací prověrky (průběžně celý škol. rok)

• dotazníky na klima školy (1x za 2 roky)

• průběžně: rozhovory s učiteli a žáky, výstupy z jednání školské rady

  1. Pedagogicko-psychologická diagnostika: Vymezení (definice), fáze diagnostického procesu, metody. Možnosti a meze diagnostických metod. Chyby při aplikaci a interpretaci diagnostických metod a posuzování jiných osob. Předpoklady pro jejich užití v práci učitele

Pedagogická diagnostika

• Zaměřuje se na poznání příčin a podmínek rozvoje žáka a současně zjišťuje i důvody obtíží, které při výchovně vzdělávacím procesu vznikají.

• Zabývá se zjištěním, posuzováním i hodnocením vnitřních a vnějších podmínek, průběhem i výsledky výchovně-vzdělávacího procesu.

• Cílem je zjišťovat, jak je žák schopný učit se a vzdělávat se.

• Jde o komplexní posouzení celé osobnosti žáka.

Diagnostické kompetence pedagoga

• Učitel diagnostikuje nejenom vědomosti a dovednosti žáků, ale také jejich pojetí učiva, styly učení a další žákovy potenciality, vztah mezi žáky i klima školní třídy.

• Učitel umí použít prostředky pedagogické diagnostiky na základě individuálních a vývojových zvláštností žáků.

• Identifikuje žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a dovede uzpůsobit výběr učiva a metody vyučování jejich možnostem.

• Rozpoznává sociálně patologické projevy žáků, zná možnosti jejich prevence a nápravy, které umí zprostředkovat.

• Pracuje na zkvalitnění příznivého klimatu třídy, inkluzívních principech a individualizaci přístupu k jednotlivým žákům.

• Kromě výše zmíněného poznává životní podmínky dítěte, jeho rodinné prostředí a sociální struktury třídy.

Metody pro diagnostiku psychologických funkcí a procesů

• Nástroje pedagogicko-psychologické diagnostiky můžeme rozdělit na klinické, testové a projektivní.

• klinické metody: rozhovor, anamnéza, rozbor spontánních produktů (kresba, písemné práce, výrobky), analýza pedagogické dokumentace

• metody testové: ankety, škály, dotazníky, testy v užším smyslu slova

• projektivní metody

Možnosti a meze testových diagnostických metod, chyby při jejich aplikaci a interpretaci, předpoklady pro jejich užití v práci učitele

• Mají standardní instrukce, postup, vyhodnocení; jedince lze většinou porovnat s normou.

• Používají se z důvodu, že poskytují v poměrně krátkém časovém úseku množství spolehlivých informací, lze je interpretovat na základě informací v manuálu.

• Test je zpravidla standardizován a obsahuje normy

• Aby se technika mohla skutečně nazvat testem, je nutné, aby byla objektivní (nezávislost testu na testující osobě, např. učitel), validní, měla svou reliabilitu a byla standardizována na dané populaci.

• Jakýkoliv nástroj je pak nutné standardizovat na velkém množství respondentů příslušné populaci. Tím mohou vzniknout příslušné statistické populační normy,
  kterými můžeme konfrontovat výsledek testované osoby s danou populací.

• K testovým metodám řadíme ankety, škály, dotazníky a testy (v užším významu).