učitelská způsobilost - státnice

3. Přání – člověk soudí, že je to takové, protože chtěl, aby tomu tak bylo

4. Obavy – člověk soudí, že tomu tak bude, protože se obával, že to tak dopadne

5. Návyk – člověku se zdají pravdivé ty skutečnosti, jimž přivykl a které zná

6. Lenost – člověk má tendenci se spokojit s první myšlenkou, rychle uznat správnost názorů, které mu ušetří námahu

7. Konzervatismus – jednou přijatý úsudek má člověk tendenci obhajovat

8. Dogmatismus – uzavřený názorový systém je zaměřen na obranu proti všemu, co narušuje vžitý systém, v němž člověk existuje.

9. Konformita – přejímání názorů pod sociálním tlakem okolí

10. Vyhovění tlaku okolí – souhlas pouze navenek, vlastní názor odlišný od skupinového názoru

b) Chyby pozorovatele vycházející z obecných tendencí posuzování

1. Projekce – posuzovatel vidí u druhých lidí svoje vlastnosti v podstatně výraznější formě, jak po stránce kvality, tak kvantity. Vysvětluje si motivy jednání druhých lidí i jejich postoje stejnými vzorci, jimiž je podle jeho názoru vedeno jeho vlastní jednání.

2. Kontrast – posuzovatel má tendenci hodnotit ostatní opačným způsobem, než vnímá sám sebe. Např. uspěchaný člověk považuje druhého, který si čte za lenocha.

3. Neoprávněná generalizace – posuzovatel na základě náhodných mimořádných poznatků nebo na základě nedostatečného počtu pozorování a bez ověření příčin a důvodů určitého chování vynáší jednoznačné zobecňující závěry, event. Je aplikuje na situace, na které neplatí.

4. Předsudky – znamenají stereotypy a zvyklosti myšlení, prožívání a jednání, které mohou znamenat předem zformulovaný závěr, stanovisko či rozhodnutí, které však nemá objektivní opodstatnění. Sem patří také tzv. „profesionální slepota“, vyjadřující skutečnost, že si člověk dlouhodobým výkonem určité činnosti vypěstovává poměrně pevné jednostranné postoje a zaměření.

5. Halo-efekt – posuzovatel se dává ovlivnit celkovým dojmem vycházejícím z působení celku nebo jeho dominujících rysů, event. i některou z jeho výrazných částí, podle nichž vynáší hodnotící soud.

6. Citový vztah – čím blíže psychicky se posuzovatel cítí vůči druhým, tím pozitivněji je hodnotí. A naopak.

7. Stereotyp – jde o soubor zafixovaných rigidních názorů na lidi, pod jejichž vlivem posuzovatel minimalizuje jiné informace.

8. Figura v pozadí – prostředí, které je pozadím lidí, ovlivní jejich hodnotu v očích posuzovatele.

1. Komunikace ve škole: druhy komunikace, cíle komunikace. Typy problémové komunikace na školách (komunikace s agresivním, úzkostným a depresivním jedincem). Komunikace s rodičem – pravidla, Jednání s obtížným rodičem

Komunikace

• Pojem komunikace se odvozuje z latinského communicare – sdělit, svěřovat, spojovat (v širším slova smyslu oznamovat, radit se s někým, předávat)

• V hlubším slova smyslu lze komunikaci také chápat jako „sdílení“ hodnot

• Jde o proces, při němž v rámci sociálních interakcí dochází k předávání či výměně informaci, názorů či pocitů mezi lidmi, a to prostřednictvím systému znaků, symbolů či gest

• Komunikaci lze také chápat jako schopnost člověka být v kontaktu s okolím.

• Pro účastníky komunikačního procesu lze používat různá označení, například: komunikátor a komunikant, předmětem sdělování je pak komuniké

• Komunikaci chápeme jako základní prostředek uskutečňování výchovy a vzdělávání, který umožňuje v podobě verbálních a neverbálních projevů učitelů a žáků realizaci zvolených cílů, obsahu, metod a forem jako prvků vyučovacího procesu.

• Komunikací rozumíme přenos informací, myšlenek, pocitů atd. od jednoho člověka k druhému, resp. skupině lidí. Účastníci komunikují buď o nějakých faktech, nebo vyjadřují svoje stanoviska, názory, svoje přání či pokyny.