učitelská způsobilost - státnice

Výuková metoda

• výukové metody = koordinovaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který je zaměřen na dosažení učitelem stanovených a žáky akceptovatelných výukových cílů

• učitelem projektovaný model jeho činnosti, který se realizuje vzájemnou interakcí učitel-žák, při níž dochází k optimálnímu osvojení soustavy učiva žákem a k dosažení výukových cílů

• je to model činnosti učitele a žáků, směřující k dosažení cíle

Metody učitel vybírá podle:

• cílů a úkolů výuky

• obsahu a metody vědy a předmětu

• učební možnosti žáků, jejich předpoklady

• věku a vyspělosti žáků

• vybavenosti školy, pomůckami a technikou

• vlastních dispozic – jeho zkušenosti, teoretická příprava

Něco navíc:

• Podle zvláštnosti třídního kolektivu, na základě předchozích zkušeností učitele, podle schopnosti ovládnout určité metody

• Učitel nevyužívá pouze jednu metodu, ale jejich kombinaci, učitel by měl vědět, proč ji využívá

• Metoda by měla být taková, aby udržela žáka aktivního, aby ho učivo zajímalo a těšilo

VÝUKOVÉ METODY MAŇÁK, ŠVEC

1)Klasické výukové metody

Metody slovní

1. Vyprávění (vědomosti výpravným, citově zabarveným způsobem. Př. během probírání paliativní péče přečíst příběh nevyléčitelně nemocného pacienta).

2. Vysvětlování (postupný, výstižný výklad zaměřený na objasňování vztahů a zákonitostí, př. vysvětlení fyziologie fetálního oběhu).

3. Přednáška (prezentuje poznatky v souvislém, logicky utříděném a jazykově bezchybném projevu. Tři části – úvod (seznámení s problémem), výkladová část a závěrečná část (rekapitulace nových myšlenek tématu).

4. Práce s textem

5. Rozhovor (střídání otázek a odpovědí všech zúčastněných)

Metody názorně-demonstrační

1. předvádění a pozorování

2. práce s obrazem

3. instruktáž (prezentuje žákům slovní nebo písemnou formou určitý objekt a postupně způsob činnosti s ním, jde o teoretický úvod před praktickou činností

Metody dovednostně-praktické

1. Napodobování

2. Manipulování, laborování a experimentování

3. Vytváření dovedností

4. Produkční metody

1. Aktivizující metody

   1. Metody diskusní -základním znakem je rozdělení komunikační aktivity mezi učitele a žáky. Jsou příležitostí pro žáky aplikovat, co se naučili, sdělit své názory nebo pocity k danému tématu.

• učí žáky naslouchat druhým, i diametrálně od jejich názorů.

• je třeba pamatovat na faktory, které vystihují podstatu dialogu:

1. dialog je zaměřen na určitý cíl, k němuž směřuje činnost účastníků

2. v dialogu dochází k vzájemnému ovlivňování účastníků – nejen jejich znalostí ale i jejich postojů a také schopnost vést dialog (tedy neskákat do řeči, vyslechnout protějšek).

3. vytvářejí a přetvářejí se vztahy mezi účastníky

• Rozhovor – základním znakem je střídání otázek a odpovědí všech zúčastněných. Může být realizován v rovině žák – učitel, žáci – učitel nebo jen mezi žáky. Vyžaduje od učitele schopnost formulovat otázky (motivační, fixační, diagnostické). Ty by měli sledovat plnění stanoveného výukového cíle.

• Diskuze – vzájemná komunikace mezi učitelem a žáky nebo mezi žáky navzájem. Předpokladem je suma vědomostí vztahující se k řešenému problému.

• Dramatizace – názorné provedení událostí či příběhu děje. Vhodná metoda pro rozvoj kreativity, pro celkové uvolnění žáků a posilování sociálních vazeb ve třídě.

• Sokratovská metoda – prezentace přesně formulovaných otázek, které žáky vedou k vytváření vlastních, logicky vyvozovaných poznatků.

  1. Metody heuristické, řešení problémů (žák je veden učitelovou otázkou k samostatnému řešení problému, pozoruje objekt, sleduje jeho strukturu, průběhové vlastnosti děje, Od sokrat. metody se liší mnohostrannými činnostmi žáků. Typické otázky: Rozlož, Slož, Jakou má funkci? Porovnej. Jak vznikl?

  2. Metody situační (řešení učební úlohy na základě konfrontace vědomostí, dovedností, názorů a postojů)

  3. Metody inscenační (spočívají v simulaci stanovených situací, kdy řešení se realizuje formou hraní rolí ) spočívají v simulaci stanovených situací, kdy řešení se realizuje formou hraní rolí