učitelská způsobilost - státnice

• téma inscenace vyžaduje pochopení podstaty jednotlivými aktéry, dostatečnou motivaci

• žákům napomáhá vytvořit si osobní postoje a myšlenky

• je třeba zajistit, aby si žáci dobrovolně mohli zvolit roli, ev. od ní odstoupit nebo si ji vyměnit se spolužákem.

• Horák uvádí tři stupně inscenace:

1. Strukturovaná inscenace – účastníci znají jen popis výchozí situace a aktéři rámcovou charakteristiku své role

2. Nestrukturovaná inscenace – účastníci i aktéři znají pouze popis výchozí situace a inscenace se rozvíjí dle aktérů

3. Mnohostranná inscenace – všichni účastníci jsou aktéry. Větší skupiny je možné rozdělit na menší skupiny. Každá skupina pak dostane popis výchozí situace.

   1. Didaktické hry (hra se stává motivačním činitelem, možno použít ve všech předmětech)

1. Komplexní výukové metody

   1. Frontální výuka

   2. Skupinová a kooperativní výuka

   3. Partnerská výuka

   4. Individuální a individualizovaná výuka, samostatná práce žáků

   5. Kritické myšlení

   6. Brainstorming (po oznámení problému každý z účastníků bezprostředně bez dalších úvah a zábran vysloví svůj nápad na možné řešení problému. předpokládá určité znalosti a dovednosti k danému tématu)

   7. Projektová výuka

   8. Výuka dramatem

   9. Otevřené učení

   10. Učení v životních situacích

   11. Televizní výuka

   12. Výuka podporovaná počítačem

   13. Sugestopedie a superlearning

   14. Hypnopedie

Volba metody s ohledem na její efektivitu

Pyramida učení

− vztahující se k vyučovacím metodám a procento zapamatování u jednotlivých výukových metod (Obst, Kalhous, 2002).

Kooperativní výuka

• jedná se o spolupráci mezi členy malých skupinek

• podporuje výkon žáků např. zlepšování paměti, lepší argumentaci, dedukci apod., slovní zásobu a plynulost řeči, komunikaci s ostatními a volbu strategie při řešení obtížných situací.

• žáci se pak ve skupinách učí a sami se zdokonalují, aby na konci tohoto procesu uměli úkol úspěšně vyřešit sami.

• kooperativní výuka musí být učitelem zvolena tak, aby z ní žáci měli větší užitek než při samostatné práci.

Znaky kooperativní výuky:

1. Práce tváří v tvář – třída je rozdělena do několika skupin, které jsou „namíchány“ ze žáků nadanějších i pomalejších

2. Vazba mezi žáky – žáci se učí vzájemně. Jednotlivec je úspěšný jen tehdy, pokud uspěje skupina. A naopak. Pokud tedy práci jeden člen skupiny „vzdá“, skupina nemá šanci uspět.

3. Odpovědnost jednotlivce – každý žák by měl mít ve skupině své místo a prostřednictvím spolupráce by mělo docházet k jeho rozvoji. Ze vzájemného učení by měli mít užitek všichni členové skupiny

4. Spolupráce žáků – učení se daří v případě, že žáci ve skupinách dovedou spolupracovat

5. Reflexe skupinové činnosti – úspěch skupiny závisí také na tom, že se členové skupiny zvládnou dohodnout na prvcích úkolu, například co v prezentaci ponechat a co změnit