Teorie obvodu I (TOI)

Kaţdý  reálný  elektrický  obvod  obsahuje rovněţ  rezistor  R  (přinejmenším  kaţdý  reálný  induktor  má 
nenulový odpor vinutí). 

Po jednorázové dodávce energie do rezonančního obvodu dochází k periodické výměně energie mezi 
L a C, obvody kmitají - vykazují vlastní kmity. Dodaná energie se postupně mění v rezistoru na teplo, 
kmity jsou proto tlumené (postupně zanikají, jedné se o přechodný děj). 

Při  buzení  ze  zdroje  harmonického  proudu  nebo  napětí  můţeme  v  ustáleném  stavu  (nezkoumáme 
přechodné  děje)  pouţít  symbolický  počet  (fázory,  admitance,  impedance),  obvod  kmitá  vnucenými 
kmity.  Při  určitém  kmitočtu  -  rezonanční  kmitočet  -  právě  platí,  ţe  imaginární  sloţka  imitance je 
nulová. Tomu odpovídá nulový fázový posuv ( = 0) mezi proudem a napětím. Hovoříme o  fázové 
podmínce rezonance. Na této frekvenci zdroj hradí pouze ztráty obvodu. Při rezonanci se extrémně 
změní amplituda proudu nebo napětí. 
                                                      
 
 
 
 
1 Rezonance můţe nastat i v jiných soustavách, např. v mechanické nebo optické. 

Obr.5: Obvod k příkladu 3 

2

ˆ

U  

1

ˆI

R   

2

ˆI

L 

1

ˆ

U  

C 

6. Imitanční funkce, rezonance, kompenzace jalových sloţek 

94 

Rezonanční obvody jsou proto schopny "vybrat" (to select) určité pásmo frekvencí a ostatní frekvence 
potlačit. Této vlastnosti se v praxi hojně vyuţívá (laděné selektivní obvody přijímačů a vysílačů, filtry, 
...). 

Nejjednodušší rezonanční obvod tedy obsahuje jeden induktor L, jeden kapacitor C a jeden rezistor R. 
Uspořádání  můţe  být  sériové  -  sériový  rezonanční  obvod  -  nebo  paralelní  -  paralelní  rezonanční 
obvod.