Elektrotechnika_1_Skripta

u

R

R

A

A

i

3

1

1

)

1

(

1

+

−

−

=

  , 

a pro vstupní odpor platí 

A

R

R

i

u

R

vst

vst

−

+

=

=

1

3

1

1

  . 

Po dosazení 

1

s

i  dostaneme ze druhé rovnice smyčkový proud 

2

s

i , který je roven výstupnímu 

proudu 

2

i

. Ihned pak spočítáme výstupní napětí 

2

2

2

i

R

u

=

. Dostáváme 

[

] vst

u

R

R

A

R

AR

i

3

1

2

3

2

)

1

(

+

−

=

    , 

vst

u

R

R

A

AR

u

3

1

3

2

)

1

(

+

−

=

  , 

a konečně napěťový přenos  

3

1

3

2

)

1

(

R

R

A

AR

u

u

K

vst

u

+

−

=

=

 . 

Obdrželi jsme stejné výsledky jako v Příklad 3.12.  

V maticovém zápisu má soustava rovnic tvar 

⎥

⎦

⎤

⎢

⎣

⎡ −

=

⎥

⎦

⎤

⎢

⎣

⎡

⋅

⎥

⎦

⎤

⎢

⎣

⎡

+

−

vst

vst

s

s

Au

u

A

i

i

R

AR

R

R

A

)

1

(

0

)

1

(

2

1

2

1

3

1

  . 

Vidíme, že odporová matice není symetrická a že napěťové zesílení A (řídicí parametr ZNŘN) 
se objevuje i ve vektoru na pravé straně rovnice. Užitím Cramerova pravidla bychom opět 
snadno odvodili vztahy pro smyčkové proudy 

1

s

i  a 

2

s

i . 

Nakonec ukážeme, jak je možné metodou smyčkových proudů vyřešit obvod, ve kterém 

se vyskytuje ideální zdroj proudu bez paralelně zapojeného rezistoru, tj. kdy nelze provést 
přepočet na ekvivalentní napěťový zdroj. 

Elektrotechnika 1 

71 

Příklad 3.19: 

Uvažujme můstkové zapojení napájené ze zdroje proudu I podle 

Obr. 3.27. Zajímají nás 

proudy všemi rezistory I1 až I3. Pro řešení máme použít metodu smyčkových proudů. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Obr. 3.27:  Můstkové zapojení napájené ze zdroje proudu 
 
V obvodu nelze provést přepočet zdroje proudu na ekvivalentní zdroj napěťový, neboť 
k ideálnímu proudovému zdroji není připojen paralelně žádný rezistor. Postup, kterého lze při 
řešení použít, je metoda 

přemístění ideálního proudového zdroje. Proudový zdroj se vyjme 

z obvodu a zapojí se způsobem, jak je znázorněno na 

Obr. 3.28a. 

 
Obr. 3.28: Metoda přemístění proudového zdroje 

Cesta proudu nyní vede přemístěnými zdroji. Jak je z 

Obr. 3.28a  zřejmé, do uzlu 1 vtéká  

proud  I téže velikosti jako v původním zapojení podle 

Obr. 3.27, z uzlu 2 naopak stejný 

proud I vytéká. Proudové poměry se nezměnily ani v přilehlých uzlech: do uzlu 3 totiž proud I 
vtéká, ovšem současně z něho stejný proud I vytéká. Dostali jsme ale zapojení, ve kterém je 
již ke každému ideálnímu proudovému zdroji připojen paralelně rezistor. Můžeme proto 
provést jejich náhradu ekvivalentními zdroji napěťovými, jak ukazuje