vymezeni zak. pojmu

Mandatorní výdaje – výdaje státu dané zákonem (např. dávky sociálního zabezpečení, státní příspěvek na penzijní připojištění a stavební spoření, kurzové ztráty při správě státního dluhu, realizace státních záruk, transfery mezinárodním organizacím aj.).

Saldo státního rozpočtu

• Aktivní saldo (rozpočtový přebytek), vyrovnané saldo, pasivní saldo (rozpočtový schodek).

• Situace, kdy výdaje státního rozpočtu > příjmy státního rozpočtu.

• Financování deficitu státního rozpočtu:

  • emise státních pokladničních poukázek a dluhopisů (obligací). V pozici investorů (věřitelů státu) jsou domácnosti, podnikový sektor, finanční instituce;

  • vnitřní (efekt vytěsňování spotřeby a investic) × vnější dluh (efekt vytěsňování exportu);

  • půjčka státního orgánu (např. Ministerstva financí) u centrální banky (ČNB) proti zástavě (kolaterál) cenných papírů, které jsou v portfoliu tohoto orgánu;

  • půjčka od zahraničních institucí (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, soukromá zahraniční banka);

  • prodej státního majetku.

• Monetizace státního dluhu – odkup státních dluhopisů centrální bankou → emise peněz → růst peněžní zásoby → inflace.

Deficit státního rozpočtu

• Veřejný státní dluh zatěžuje budoucí generace, které nakonec musí splatit jistinu i úroky, a to za cenu snížení spotřeby následujících generací.

• Emitované vládní cenné papíry konkurují soukromým investicím, protože jsou považovány za bezrizikové investice → investoři upřednostňují tyto CP před investováním do soukromého (rizikového) sektoru.

• Analýza státního dluhu – ukazatel podílu kumulované výše státního dluhu na HDP – poměr salda k HDP a poměr dluhu k HDP.

• Cyklický deficit – důsledek recese či deprese = HDP klesá pod potenciální produkt → klesá výběr daní (příjmy státního rozpočtu) a naopak rostou výdaje státního rozpočtu (výplata dávek v nezaměstnanosti, sociálních dávek atd.).

• Strukturální deficit – HDP na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost je na své přirozené míře. Příčinou jsou vyšší vládní výdaje, než jsou příjmy.

Fiskální politika

• Cíl fiskální politiky = regulace agregátní poptávky a agregátní nabídky prostřednictvím nástrojů fiskální politiky.

• Nástroje fiskální politiky - vestavěné (též automatické) stabilizátory:

  • po svém zavedení do hospodářské praxe působí automaticky;

  • příkladem je progresivní daň z příjmů – v období konjunktury i recese působí jako stabilizátor;

  • období konjunktury – s růstem důchodů vyšší počet lidí podléhá vyšší daňové sazbě a míra čistých příjmů a výdajů je nižší, než bez zásahu státu;

  • období recese – klesnou-li důchody, získají někteří lidé nárok na sociální dávky, což zvýší jejich příjem i výdaje na vyšší úroveň;

  • daňový systém snižuje hodnotu multiplikátoru – z každé dodatečné Kč spotřebitel platí daň a jeho mezní sklon ke spotřebě klesá.