Základy managementu - Výpis přednášek 2011

Gibson: rozhodovací proces

Identifikace problému → stanovení alternativních řešení → podmínky (určitosti, rizika, neurčitosti) → hodnocení alternativních řešení → výběr vhodné alternativy → implementace rozhodnutí → kontrola vyhodnocení

• Hodnocení alternativ:

  • přicházejí v úvahu tři situace (podmínky rozhodování) – situace určitosti, situace rizika, situace neurčitosti

  • situace rizika a neurčitosti jsou v praxi obvyklé

  • podporou pro rozhodování jsou nástroje statistiky a operačního výzkumu

  • SW nástroje na podporu rozhodování, umělá inteligence, …

• Podmínky určitosti: rozhodovatel má k dispozici kompletní znalosti o možných důsledcích volby jednotlivých alternativ

• Podmínky rizika: rozhodovatel má k dispozici pravděpodobnostní odhady vzniku možných důsledků volby jednotlivých alternativ (ví, s jakou pravděpodobností lze očekávat určitou výši poptávky)

• Podmínky neurčitosti: rozhodovatel nemá k dispozici žádné informace s tím, že s jakoukoliv pravděpodobností mohou nastat možné důsledky volby jednotlivých alternativ (rozhodovatel nemá informace umožňující odhad pravděpodobnosti výskytu očekávaných řešení)

  • přístupy pro výběr alternativy:

    • optimistický – volí alternativu s maximálním užitkem

    • pesimistický – odhaduje nejméně příznivé výsledky a jim se snaží vyhnout

    • opatrně optimistický – rozhodnutí leží někde uprostřed

    • nerozhodný – vychází z přesvědčení, že není důvod, aby některý důsledek měl vyšší pravděpodobnost výskytu než ostatní, volí průměr

Přístupy k rozhodování

Rozhodování je vždy spojeno s intelektuální schopností hledat a nalézat varianty řešení a s organizační schopností realizovat rozhodnutí.

• Racionální přístup:

  • logické postupy, objektivita, maximalizace pravděpodobnosti dosažení cíle

  • ohraničená racionalita = rozhodování na základě několika nebo zjednodušených parametrů

• Intuitivní přístup:

  • zohlednění zkušenosti, úsudku, citu, …

Rozhodování na jedné straně ovlivňuje ochota riskovat a na druhé straně opatrnost. Ochota riskovat podporuje volbu variant s nižší pravděpodobností úspěchu, nicméně s vyšším potencionálním úspěchem, efektem, ziskovostí, …

V rozhodování hraje důležitou roli:

• tolerance k nejednoznačnosti – nakolik potřebuje manažer pro své rozhodnutí jasné a strukturované údaje nebo zda je ochodem připustit určitou míru nejednoznačnosti a vyšší míru rizika

• způsob myšlení – zda je manažer zaměřen na racionální uvažování a přísnou logiku nebo spíše na intuici a kreativní přístup

Styly rozhodování

• direktivní – tito manažeři rádi dělají rychlá rozhodnutí, orientují se v kratším časovém horizontu, rozhodování na základě mála jasných informací

• analytický – typické je zvažování co nejvíce informací, nejednoznačnost vyvažují získáváním dalších podkladů, rozhodování zabere více času, jsou schopni řešit jedinečné situace

• koncepční – manažeři s velkým rozhledem, zvažují co nejvíce variant, důraz na dlouhodobost, dokáží řešit tvůrčí problémy, mají těžkosti s operativním rozhodováním

• behaviorální – tito manažeři hledají řešení vhodná pro všechny, chtějí se vyhnout konfliktům a dobře vycházet se všemi