Makroekonomie 2 RMAKP - Vypracované otázky

Pareto také vysvětloval teorii blahobytu na tzv. Paretově optimu. Společenské optimum, ve smyslu uspokojení lidí celé společnosti, definoval jako takové rozdělení statků, kdy již změnou tohoto rozdělení nelze zvýšit uspokojení kteréhokoliv jedince, aniž by zároveň nedošlo ke snížení uspokojení jiného jedince. Situaci, kdy již není možné zvýšit uspokojení jedince, aniž by současně nedošlo ke snížení uspokojení někoho jiného, nazýváme pareto-optimální.

Paretovo pravidlo 80/20: velká část bohatství (80%) je v rukou malého množství lidí (20%). Podle pravidla 80/20 vede menšina příčin, vstupů či úsilí k většině výstupů či prospěchu. Existuje tedy vnitřně daná nerovnováha mezi příčinami a výsledky, vstupy a výstupy, úsilím a odměnou.

Otázka č. 57: Co je to všeobecná rovnováha trhů, kdo se jí zabýval a proč? Str. 87-88

Všeobecná rovnováha trhů je stav, kdy jsou všechny trhy v rovnováze, je dosaženo optimálního stavu, na žádném z trhů nedochází k přebytku poptávky nebo nabídky. Touto teorií se zabýval Léon Walrase a zabýval se jí z toho důvodu, že chtěl zjistit, co vede k všeobecné rovnováze trhů a chtěl také zjistit, jaké jsou rovnovážné ceny, které udržují celý systém v rovnováze.

Všeobecná rovnováha funguje na tomto principu: Walrase vytvořil systém vzájemně závislých dílčích trhů. Rovnováhu chápal jako koloběh, kde výrobní faktory slouží k výrobě statků a statky slouží k udržování výrobních faktorů. Trh je vyčišťován od přebytečné nabídky nebo poptávky pohybem cen (k rovnovážné úrovni). Celkově vytvořil 4 modely: model směny, výroby, kapitálu a peněz. Závislost mezi subjekty a trhy vyjádřil jako soustavu rovnic. Jejich řešením vznikla sestava rovnovážných cen, které udržovaly celý systém trhů v rovnováze.

Aby byla rovnováha stabilní, pro každého jednotlivce i pro každý trh vytvořil jednu rovnici rovnováhy. Všeobecná rovnováha pak byla řešením této soustavy rovnic.

Otázka č. 71: Jaké pojetí užitku je typické pro V. Pareta. Jaký nástroj pro měření užitku používal a proč? Str. 88-89

Prosazoval ordinalistické pojetí užitku → užitek nelze měřit. Statky je nutno chápat jako substituty a komplementy a spotřebitel porovnává různé kombinace statků. Je schopen je seřadit do škály preferencí. Pareto je autorem ordinalistické verze chování spotřebitele, při níž využil indiferenční křivky. Křivky vyjadřují kombinace množství statku X a statku Y, které poskytují spotřebiteli stejný užitek. Čím jsou vzdálenější od počátku, tím vyšší užitek poskytují, neprotínají se, jsou konvexní vůči počátku (jsou klesající).

Otázka č. 65: Co je to kardinalistické a ordinalistické pojetí užitku? Str. 88

Kardinalistické pojetí užitku: užitek lze přímo změřit. Prosazovali např. Jevons, Menger, Walrase, Marshall ( užitek měřený pomocí peněz, konkrétně užitečnosti peněžního důchodu).