Makroekonomie 2 RMAKP - Vypracované otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Základní rysy rakouské ekonomie:
Apriorismus: ekonomie je vědou apriorní, to znamená předem danou, nezávislou na zkušenostech, která má svůj počátek v povaze lidského jednání.
Metodologický subjektivismus: lidské jednání je založeno na subjektivní hodnotové škále každého jedince, tudíž nelze přiřadit žádným ekonomickým vztahům numerickou hodnotu.
Metodologický individualismus: ekonomie je vědou o lidském jednání. Pouze jednotlivec může jednat, proto je předmětem zkoumání ekonomie jednotlivce.
Hlavní znaky: liberalismus, obhajoba soukromého vlastnictví a občanských svobod, odmítání státních zásahů, regulací a nejrůznějších forem kolektivismu.
Počátky rakouské školy reprezentuje Carl Menger. Chápal ekonomický proces jako výsledek jednání ekonomicky myslících jedinců, kteří se snaží co nejlépe uspokojovat své subjektivní potřeby. Sestrojil subjektivní teorii hodnoty, kde hodnota je chápána jako subjektivní význam statku pro určitého jedince. Užitná hodnota je významem statku pro jedince, který jej spotřebovává a směnná hodnota význam pro jedince, který jej směňuje. Menger rozlišoval statky prvního řádu a statky vyšších řádů. Také propagoval teorii směny, v níž označil ekvivalentní směnu za neekonomickou a zasazoval se za směnu ekonomickou.
Rakouskou školu založili Eugen von Böhm – Bawerk a Friedrich von Wieser.
Eugen von Böhm – Bawerk byl kritikem Marxe, měl svou vlastní teorii kapitálu a úroku. Vycházel z Mengerova dělení statků a tvrdil, že lidé preferují současné statky před statky budoucími, tedy statky prvního řádu před statky vyšších řádů. Kapitál chápal jako výrobní metodu. Rozdělil výrobní faktory na původní (práce a půda) a jimi vyráběné – kapitál. Půda a práce slouží u uspokojování lidských potřeb oklikou, prostřednictvím jimi vyrobeného kapitálu. Domníval se, že kapitál se zvětšuje prodlužování výrobní periody. Zavedl pojem oklikovost výroby. Teorii úroku založil na zjištění, že lidé preferují přítomné statky před budoucími. Budoucí potřeby nepociťují lidé tak naléhavě jako přítomné, proto budoucí statky mají menší hodnotu než statky přítomné. Chápal úrok jako ažio, tedy rozdíl mezi hodnotou statků přítomných a hodnotou statků budoucích.
Friedrich von Wieser vypracoval vlastní teorii hodnoty, teorii imputace. Tato teorie slouží k oceňování statků vyšších řádů. Na základě ocenění hodnot statků prvního řádu jsou pomocí simultánních rovnic vypočteny hodnoty statků vyšších řádů. Řešení rovnic určí hodnotu všech zúčastněných statků vyšších řádů současně. Dále vymezil pojem náklady obětované příležitosti.
Do třetí generace rakouských ekonomů řadíme Ludwiga von Misese a Friedricha Augusta von Hayeka.
Ludwig von Mises byl liberál, vytvořil tzv. praxeologii neboli vědu o lidském jednání. Základní axiomem bylo tvrzení, že člověk jedná a jeho jednání je účelné. Vytvořil monetární teorii hospodářských cyklů, kdy jejich vznik přičítal změnám množství peněz v ekonomice, tedy v měnové politice centrální banky. Růst množství peněz vzniká úvěrovou expanzí bank. Úvěrové boomy vyvolávají boomy investiční, které nemají odpovídající reálný základ v úsporách. Peněžní úroková míra klesá pod míru odrážející reálně možné zhodnocení investic. To zkresluje ekonomické kalkulace investorů, kteří začnou investovat. Tyto investice se však v následujícím obdobní ukáží jako špatné. Po boomu následuje hospodářská recese.