PEDAGOGIKA

J. A. Komenský - poznání = slovo + názor (smyslové vnímání, praktická zkušenost) 

  základní model: smyslové vnímání - rozumové zpracování (pochopení, paměť) - užívání, 

cvičení 

  respekt  k  dítěti,  individuální  přístup  k  žákům,  humanismus  (výchova  jako  kultivace 

člověka), pedagogický optimismus (každý je vychovatelný a vzdělavatelný) 

  zavedení hromadného vyučování (systém ročníků, tříd, vyučovacích hodin, organizace 

školního roku, cíle a obsah vyučování) 

pojetí J. F. Herbarta 

  východiskem Herbartovy pedagogiky je elementová, asociační psychologie 
  podstata vyučování spočívá v procesu osvojování nových představ (do dříve získaných 

představ jsou včleňovány nové z okruhu příbuzných představ) 

  4 stupně vyučování: jasnost, asociace, systém, metoda  

III. Reformní vzdělávací koncepce, pedocentrismus 

  koncem 19. století,  
  přestavitelé: J. Dewey, M. Montessoriová, J. Úlehla, F. Náprstek, J. Kubálek, V. Příhoda, J. 

Uher 

  kritika herbartismu -> učitel se stává partnerem a rádcem dítěte 
  struktura  vyučovacího  procesu:  objevení  problému  (pocit  obtíže,  konfliktu), 

intelektualizace  obtíže  (přechod  od  nejasného  pocitu  obtíže  k  vymezení  podstaty 
problému a jeho vyjádření přiměřenými intelektuálními prostředky), formulace hypotéz 
(hypotéza  strukturuje  problémovou  situaci  a  její  kontext  -  model  řešení  problému), 
argumentace  (zdůvodňování  hypotéz  pomocí  předcházejících  znalostí  a  zkušeností, 
ověřování  hypotéz  (pozorováním,  experimentováním,  praktickým  jednáním;  přijetí  či 
odmítnutí hypotéz - modifikace hypotéz, závěry)