PEDAGOGIKA

IV. Programované vyučování 

  v zájmu kolem 60. let 20. století 
  z představitelů B. F. Skinner, u nás D. Tollingerová, V. Kulič 
  uplatňuje  základní  kybernetické  přístupy  a  zdůrazňuje  myšlenku  řízení  vyučovacího 

procesu a řízení učební činnosti žáků. 

  principy:  princip  malých  kroků  (uspořádané  učivo  do  malých,  logických,  na  sebe 

navazujících  úseků),  princip  aktivní  odpovědi  (žák  na  každém  kroku  musí  aktivně 
reagovat,  buď  odpověď  samostatně  tvoří  nebo  vybírá  z  alternativ),  princip 
bezprostřední  kontroly,  zpevnění  (žák  dostává  po  každém  kroku  zpětnou  vazbu, 
informaci o správnosti či omylu - východiskem behavioristické schéma S-R-R = podnět 
-  reakce  -  zpevnění),  princip  vlastního  tempa  (učení  je  přizpůsobeno  individuálním 
rozdílům mezi žáky z hlediska schopností a tempa práce), princip hodnocení výkonu 
(komplexní zhodnocení výkonu žáka - posoudit vhodnost a přiměřenost programu jako 
východisko ke změně) 

V. Problémové vyučování, pragmatismus 

  podstata již v reformní pedagogice J. Deweye 
  většina autorů chápe spíše jako metodu (využívanou v různých pojetích vyučování) než 

jako samostatnou koncepci vyučování 

  vyučování koncipováno jako řada problémových situací, které žáci s pomocí učitele řeší 

(hledání podstaty problémů, hledání principu řešení, formulace hypotéz) 

VI. Rozvíjející vyučování 

  vzniká v 1/2. 20. století, hlavní představitel L. V. Zankov 
  základním psychologickým východiskem této koncepce je řešení  vztahu vyučování a