PEDAGOGIKA

vývoje dětí 

  myšlenka  urychlování  vývoje  -  vyučující  musí  klást  požadavky  přesahující  úroveň 

aktuálního rozvoje - musí se orientovat na úroveň nejbližšího rozvoje 

  principy vyučování: princip vysokého stupně obtížnosti (význam překonávání obtíží a 

překážek),  princip  postupu  vyučování  rychlým  tempem  (neustále  obohacovat  žáka 
novými  poznatky  a  dovednostmi  -  pomalé  tempo  nudí,  rychlé  podněcuje  aktivitu  a 
zájem),  princip  vedoucí  úlohy  teoretických  poznatků  (základem  vyuč.  procesu  jsou 
teoretické poznatky, práce s pojmy, rozvoj abstraktního myšlení - i u žáků mladšího 
školního  věku),  princip  uvědomělosti  (pochopení  smyslu  učiva,  vnitřní  přijetí  cílů 
vyučování žákem, vnitřní motivace), princip rozvoje všech žáků (individuální přístup ke 
každému žákovi, zodpovědnost učitele za výsledky i těch nejslabších žáků) 

VII. Alternativní koncepce výchovy 

Alternativní školy jsou ty, které pracují na základě partnerského přístupu k dětem a respektu 
k jejich individuálním potřebám. 

  vyznačují  se  jistou  pedagogickou  specifičností  =  odlišný  vzdělávacím  programem, 

odlišným obsahem, organizací a metodami vyučování, vztahy mezi učiteli a žáky, školou 
a rodinou, školou a obcí 

Inovativní školy se snaží o proměnu v rámci běžné školy. Kladou důraz na osobní a sociální 
rozvoj  žáka,  na  integraci  ve  vyučování,  na  kooperativní  strategie  učení,  na  partnerskou 
komunikaci uvnitř školy, spolupráci školy, rodiny, obce. 
 
Waldorfské školy V roce 1919 založena v německé obci Waldorf  - Emilem Moltem. Vychází z antroposofie = 
duchovní věda, podle které člověk sestává ze tří částí - fyzické, duševní a duchovní (do 7 let se 
dítě učí především prostřednictvím fyzického těla - nápodobou; do 14 let stránka duševní - 
učení  pomocí  prožitku,  podobenství  a  morální  autority;  do  21  let  utváření  na  základě 
předchozích zkušeností schopnost vlastního rozumového úsudku) 
Učební  plán  obsahuje  společenskovědní  a  přírodovědné  předměty,  cizí  jazyky,  esteticko-
výchovné a pracovní předměty.  
Vyučovací  předměty  se  dělí  na  „hlavní“  (matika,  mateřský  jazyk  a  literatura,  čtení,  fyzika, 
chemie,  přírodopis,  dějepis,  zeměpis,  sociální  nauka,  umělecké  vyučování)  a  „vedlejší“  – eurytmie  (řeč,  zvuky,  hudba  jsou  vyjadřovány  prostřednictvím  ladných  pohybů),  hudba,  cizí 
jazyky, ruční práce, náboženství.  
Vyučování hlavních předmětů probíhá v tzv. epochách (100 – 120minutové ranní vyučovací 
bloky, které se dále člení na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí). Jsou monotematické a po 
3-4  týdnů  se  zabývají  jedním  tématem  –  např.  dějiny  Řecka,  stavba  domu  atd.).  Ostatní 
předměty se vyučují v klasických vyučovacích hodinách.  
Jsou používány metody hromadného, skupinového a individuálního vyučování s důrazem na 
rozvoj sociálního cítění žáků. Žáci nepoužívají učebnice, ale vedou si epochové sešity, do nichž 
si sami podle svých možností zaznamenávají probrané učivo. 
Cílem školy - probrat méně, ale do hloubky, poskytnout žákům základní poznatky a základní 
metodu, jak se ve vědění orientovat. 
Výkony žáků jsou hodnoceny slovně, včetně závěrečného vysvědčení, v němž jsou uvedeny 
žákovy pokroky i nedostatky a obtíže. 
Nejdůležitějším orgánem vedení školy je učitelská konference, která zasedá za účasti všech 
vyučujících každý týden. Na životě školy se podstatnou měrou podílejí i rodiče žáků. Účastní se 
všech svátků, slavností, výletů, někdy spolupracují i při vyučování – např. účastí v projektech. 
Waldorfské  školy  mají  vlastní  systém  vzdělávání  učitelů  v rámci  postgraduálního 
specializovaného studia.