PEDAGOGIKA

radost ze své práce a úspěchu, odpadají dlouhé výklady učitele. 

3.  Volba vhodných učebnic, pracovních sešitů a dalších pomůcek. 
4.  Rozvoj samostatnosti, sebejistoty, zodpovědnosti a pozitivního sebehodnocení.  

VIII. Humanistické pojetí výchovy, tradiční zdroje a současné koncepce 

  vzdělávání je chápáno jako „duchovní vyrovnávání se člověka se světem“, dovednost 

zralým  způsobem  se  podílet  na  společenském  dialogu,  stav,  v  němž  lze  převzít 
odpovědnost, cesta uvědomění si smyslu věcí, hodnot, jako pochopení podstaty věcí, 
souvislostí, svého místa ve světě. 

  Cílem vzdělávání je pak rozvoj osobnosti člověka, chápany jako nalézání vztahu člověka 

k sobě, ostatním lidem, společnosti, celku světa v intencích všelidských hodnot. 

 
Teorie výuky, teorie vzdělávání 
Domácí vzdělávání Domácí  vzdělávání  představu  jednu  z forem  individuálního  vzdělávání,  při  němž  je  žák 
vyučován doma. Od září 2001 se tato forma omezuje na děti se „specifickými vzdělávacími 
potřebami“  (děti  s poruchami  učení,  výjimečně  nadaní  jedinci  atd.).  Vzdělavatelem  dítěte  je 
rodič či jím pověřená osoba, která musí mít alespoň středoškolské vzdělání s maturitou. Dítě 
se zapíše v kmenové škole, jejíž ředitel také odpovídá za výsledky vzdělávání. Pokroky žáků jsou 
zjišťovány  2x  ročně,  kdy  děti  docházejí  do  školy  na  přezkoušení.  Kontakt  rodiny  a  školy probíhá i formou konzultací, školou organizovaných setkání rodičů či návštěv pracovníka školy 
v rodině. Děti se mohou zúčastnit i všech akcí školy, popřípadě navštěvovat výuku některých 
předmětů, kterou rodina není schopna zajistit.