ETIKA II.

•  Hypotetický – důvody k jednání, které existují pouze relativně k nějakému cíli. Nejsou 

absolutně závazné (např. „Nauč se na zkoušku z etiky“ – je to vyřčení toho, co máme 
dělat,  ale  to,  zda  to  máme  dělat  závisí  na  našich  preferencích  =  můžeme  se  z toho 
vyvázat) 

•  Kategorický  –  univerzální  a  absolutní  důvody  k  jednání.  Nelze  se  z  nich  vyvázat 

(nejsou podmíněny ničím = např. „Pomoz starému pánovi, když spadne z kola“ – z naší 
přirozenosti jakožto racionální tvorové musíme jednat správně podle kategorického 
imperativu – absolutní důvody jednání) 

-  to,  co  my  říkáme  o  morálních  soudech  a  hodnotách  =  jde  o  kategorické  imperativy, 

myslíme si, že je to nepodmíněné a nutné    

Důvod 2: objektivizace hodnot v etice 
─  V etických teoriích i běžném diskurzu hodnoty objektivizujeme 
─  Viz debata mezi non-kog a naturlismem 

•  Kritika non-kog 

o 

neschopnost 

ukotvit 

kategoričnost 

morálních 

soudů 

(implicitně 

předpokládáme, že morální soudy jsou závazné pro všechny  – můžeme z toho 
vyvodit,  že  naše  koncepce  morálních  soudů  vyžaduje  kategoričnost 
a objektivitu) 

o 

neschopnost reflektovat realističnost morálního diskurzu 

o 

mor. soudy nejsou jen subjektivní postoje (objektivní, nejde o subjektivní postoje 
– morální fakta i soudy a hodnoty mají být objektivní) 

•  Kritika naturalismus 

o 

objektivita  zaručena  (pokud  předpokládáme,  že  morální  fakta  jsou  objektivní 
fakta,  máme  zaručenou  objektivitu,  ale  je  kritizován  za  to,  že  je  neschopen 
vysvětlit určitou motivaci k jednání)