Genetika + Buněčné děje - okruhy

Selekční tlak:

• Selekce neboli přírodní výběr má velký vliv. Pokud alela svého nositele zvýhodňuje oproti jedincům bez této alely, bude frekvence této alely v následujících generacích postupně stoupat. Nevýhodné alely postupně ubývají (dominantní mizí poměrně rychle, recesivní mizí pomalu a úplně nevymizí nikdy), protože své nositele znevýhodňují (tzv. negativní selekce).

Migrace:

• Migrace (v širším smyslu stěhování) může znamenat obohacení genofondu o nové alely (ale i jeho ochuzení). Organismy žijí často na zcela specifickém místě, kde mohou tvořit více či méně izolované subpopulace. Pro výměnu genů (genový tok) mezi takovýmito populacemi je pak migrace nezbytná. Případné rozšíření těchto alel opět závisí na jejich adaptativní hodnotě (vliv selekce) - podmínky na původním a novém stanovišti se mohou lišit.

• Zvláště v minulosti bylo vytváření izolovaných populací (populačních izolátů) typické i pro člověka. Při migraci na nové místo se pak někdy setkáváme s tzv.efektem zakladatele, kdy některý jedinec zakládající populace (která "přimigrovala" do nové oblasti - např. etnické skupiny, osadníci v Americe...) předal do dalších generací relativně vzácnou alelu, která se pak (například vlivem genetického driftu) rozšířila v této populaci natolik, že je její frekvence mnohem vyšší než v jiných částech lidské populace.

Genetický drift:

• Genetický drift neboli posun jsou náhodné posuny ve frekvenci jednotlivých alel v rámci genofondu dané populace. V praxi to znamená, že tyto změny frekvencí nepodléhají selekci, ale závisí vyloženě na náhodě při vzniku gamet a zygot (i nositel výhodné alely nemusí tuto alelu svým potomkům předat a tato se v další generaci neobjeví). Tyto změny jsou kumulativní - časem tak může dojít dokonce i k fixaci jedné alely a vymizení alely druhé. Genetický drift se uplatňuje v relativně malých populacích - čím je populace menší - tím výraznější je vliv driftu a tím častěji dojde k fixaci jedné z alel.

14. Membránový princip buňky u prokaryot a eukaryot, biomembrány – jejich složení, funkce. Plazmatická membrána.

Membránový princip buňky

• živá buňka = samoreprodukční soustava molekul s OBALEM

• obal – PLAZMATICKÁ MEMBRÁNA - vrstva lipidových molekul (5 nm) + membránové proteiny

• prokaryota - plazmatická membrána

• eukaryota - plazmatická membrána + vnitřní membrány

• funkce:

  • bariéra vůči vnějšímu prostředí

  • transport látek (živiny dovnitř, odpadní látky ven)

  • zpracování signálních informací (čidla, receptory)

  • schopnost pohybu a růstu

• LIPIDOVÁ DVOJNÁ VRSTVA

  • univerzální základ struktury buněčných membrán

  • lipidy buněčných membrán:

    • hydrofilní hlavička (polární)

    • hydrofobní uhlovodíkové konce (nepolární)

    • hl. fosfolipidy

  • konflikt hydrofobní × hydrofilní část molekuly se řeší vznikem dvojvrstvy (energeticky nejvýhodnější řešení)