Pedagogika - stará 2 orámečkované

Zdůrazňuje, že učitel byl měl uplatňovat spíš evaluační než srovnávací proces. Například: V prvním pololetí jsi zvládl slabiky, dneska už zvládáš plynně celá slova. Místo kritiky nedostatků poradit: Dávej si pozor na správný sklon psaní. Nebo: Čti večer mladšímu bratříčkovi pohádky. - „Osobní poznámka prozrazuje vazbu na dítě, probouzí důvěru. V podtextu říká: Znám tě a chci ti pomoci. Z toho plyne, že slovní hodnocení musí být vždy taktní a citlivé, protože slovem můžete velice potěšit, ale také ublížit.“Co by naopak ve slovním hodnocení být nemělo?- Formalismus. Nebo kritika toho, za co samotné dítě tolik nemůže. Proč klást prvňáčkovi vinu za soustavné pozdní příchody, když za ně evidentně mohou dospělí? - „Ani u nejslabšího žáka by neměla být v hodnocení samá negativa. U každého dítěte by měl učitel najít něco, za co je možné je pochválit.“ Podle ředitelů škol je mnohdy největší překážkou přístup rodičů. Tradice známek je u nás příliš vžitá a bez souhlasu rodičů slovní hodnocení nemůže být zavedeno. Nejeden pokus na tom ztroskotal. „Učitel, který je o správnosti slovního hodnocení skutečně přesvědčen, dokáže přesvědčit i rodiče

Metody hodnocení žáků

Problém hodnocení vědomostí je jedním z nejspornějších a nejvíce diskutovaných problémů, protože hodnocení je silným stimulujícím prostředkem a má značný výchovný význam.

Známka musí objektivně hodnotit žákovy vědomosti a dovednosti, nebezpečný je jak liberalismus – mírné známkování, tak i

nadměrná přísnost, která působí na žáky depresivně a mnohdy u nich přímo vzbuzuje neochotu lépe se učit.

Zbytečná přísnost učitele vytváří negativní vztah žáka k učiteli, vzbuzuje u něj pocit hluboké křivdy, činí ho popudlivým, odrazuje ho od předmětu a tím i od hlubších znalostí.

Vážných chyb se při hodnocení dopouští učitel, který známkou vyjadřuje osobní sympatie či antipatie vůči některým žákům.

Hodnocením formativní - slouží primárně žákovi, je zpravidla průběžné.

Hodnocení sumativní - slouží převážně někomu jinému. Typickým příkladem sumativního hodnocení je závěrečné vysvědčení, které slouží jako informace pro rodiče nebo pro přijímací řízení na střední školu. Sumativní hodnocení je tedy zpravidla konečné

Školní neúspěch žáků

Nástup dítěte do školy představuje zásadní zlom v jeho dosavadním životě. Ocitá se pod nárůstem nových požadavků. Každé dítě chce být úspěšné, ale především chce dosáhnout kladného hodnocení a uznání od svých rodičů a učitelů. Neúspěch však někdy převáží úspěch.

Úspěšnost dítěte ve škole závisí na mnoha okolnostech a to především na jeho schopnostech a na jeho zájmu o učení. Zájem o učení může učitel zvýšit poutavostí a přitažlivostí učiva. Dítě musí být pro školu zralé po stránce tělesné, duševní, citové i sociální. Jeho neprospěch ve škole způsobuje celá řada okolností. Příčinou mohou být nejrůznější psychické vady získané nebo vrozené, věková nezralost, kdy některé učivo, které v určitém období nepochopí, za půl roku nebo za rok chápe. Problémy přinášejí i různé psychické bariéry, které jsou často zapříčiněné nevhodným informováním dítěte, někdy jsou i v dítěti samotném, v rodině, ale i ve škole. I specifické poruchy učení jsou příčinami neúspěchu.