Pedagogika - stará 2 orámečkované

Didaktické testy plní pro učitele důležitou orientační a diagnostickou funkci, ale nemohou být jediným podkladem pro konečnou klasifikaci žáků!

V praxi se používají dva druhy: testy orientační(nestandardizované) a testy standardizované.

Nestandardizované testy-může si sestavit každý poučený učitel.

Standardizované testy-normalizované, které jsou zpracovány týmem profesionálních pracovníků.

Didaktický test by měl mít následující vlastnosti:

- Validitu, lze charakterizovat jako stupeň přesnosti, s kterým se měří daný jev. Je li test validní, měří opravdu to, co chceme měřit, testovat.

- Objektivnost. Test je objektivní, když jsou úkoly sestaven tak, aby žák mohl odpovědět jediným možným způsobem. Jednotlivé odpovědi hodnotíme jednoznačně jako správné nebo špatné. Celkový výkon žáka je posuzován tak, aby při hodnocení žáka různí učitelé dospěli ke shodným závěrům.

- Reliabilitu (spolehlivost). Test je spolehlivý, jestliže při opětovném použití u stejných žáků dostaneme tytéž výsledky.

- Citlivost. Test je citlivý, jestliže jím lze zjistit i menší rozdíly ve správnosti žákových odpovědí.

- Použitelnost a ekonomičnost.

Formy hodnocení

Klasifikovat lze hodnotit slovně nebo známkou

Klasifikace známkou: Problém v pětikriteriální stupnici.

Známka by měla obsahovat naučené poznatky,snahu, zájem, pracovitost, píli, schopnost žáka poznatky tvořivě využít.

Při hodnocení vědomostí a dovedností bereme v potaz: jejich rozsah, stupeň jejich ovládnutí, přesnost a trvalost jejich osvojení, schopnost aplikace vědomostí a dovedností.

Na 1. stupni prospěl x neprospěl,

na 2. stupni - vyznamenání – prospěl – neprospěl.

Při hodnocení přihlížíme:

• K úrovni myšlení (logika, samostatnost, tvořivost),

• k úrovni vyjadřování(přesnost, výstižnost, jazyková správnost)

• k zájmu o předmět nebo učivo.

• U grafického projevu hodnotíme přesnost a estetičnost.

Klasifikace –

průběžná (uplatňuje se při hodnocení dílčích výsledků a projevů žáka v jednotlivých předmětech) a

celková (uskutečňuje se na konci prvního a druhého pololetí).

Prospěch žáka se určuje dle pravidel hodnocení a klasifikace.

Slovní hodnocení-přínosné na 1. stupni ZŠ. Méně vhodné u starších žáků.

ústně nebo písemně

Klady slovního hodnocení: - Pokud učitel pochopí smysl slovního hodnocení dokáže děti dále motivovat, poukáže na schopnosti studenta, jemně naznačí, v čem je třeba přidat. - Děti i rodiče ze slovního hodnocení mnohem lépe poznají, v čem je jejich dítě dobré, kde je ten správný talent a jaké vlastně jejich dítě je. - Učitel se při psaní hodnocení musí mnohem více zamyslet a najít u dítěte, co mu vlastně jde velice dobře a v čem zaostává.Zápory slovního hodnocení:- Pokud učitel správně nepochopí smysl slovního hodnocení může se stát, že dítě jen odradí od dalšího studia. Samá kritika může působit kontraproduktivně. - I rodiče by se měli snažit hodnocení přijmout. Přeci jenom je mnohem snažší přijmou 2 z psaní, než hodnocení: "Petr má velice špatný psaný projev, písmo je téměř nečitelné". - Pro učitele i školu je velice těžké najít tu správnou formu i obsah hodnocení. Může se lehko stát, že se to prostě nepovede.Jak by mělo hodnocení vypadat?- Sdělení musí obsahovat jak komplexní hodnocení, tak práci žáka v jednotlivých předmětech. - Vychází z pozitivního hodnocení, ale objevit se v něm musí i upozornění na to, co se dítěti ještě nedaří. Ovšem formou doporučení: jak na sobě může chlapec nebo děvčátko dál pracovat, co by měli zlepšit. - „Prvotní smysl vidím v tom uchránit děti na začátku strachu ze školy, ze špatných známek. Dát jim naději, že budou–li se snažit, uspějí,“